Po přeslici XIV. Tolko odna bukva…

JE TŘEBA ZVOLIT ZEMANA. Tenhle červenými písmeny na bílé zdi vyvedený nápis se před prvním kolem prezidentských voleb objevil v Praze, v evropsky významné lokalitě, v Kinského sadech nahoře na kopci, u opuštěné kašny, kolem které chodí jen pár pejskařů.

Jak neznámý napsal, tak se taky stalo. Větší polovina národa má stejný názor na věc a za prezidenta znovu zvolila Miloše Zemana. (Za termín větší polovina se exaktním čtenářům omlouvám a ty, co nevolili, i když mohli, pomíjím; těm je asi všechno jedno.) Je mi z toho smutno. A děsí mě to. Přála jsem si změnu, protože změna je život. Je to i naděje, že se, třeba jen načas, zruší zavedené pořádky, které dnes připomínají zlořád. Jenže větší půlka mého národa chce mít dál totéž, jenom v ubožejším provedení.

Ačkoliv Zemanovi lidé jistě dělali všechno možné, aby dali prezidenta na televizní debaty nějak něčím do kupy, každému nezfanatizovanému pozorovateli muselo a musí být jasné, že fyzický stav Miloše Zemana je velmi špatný. A dalších pět let v úřadu nemůže vydržet. Tedy, vydržet snad i může, ale jak? Za jakou cenu?

Stáří, které odmítá odhadnout své limity, a přitom mu to myslí, končívá smutně. I trapně. Nedůstojně. Už teď je tristní dívat se, jak se náš prezident na veřejnosti, doma i v cizině, potácí, byť to má způsobovat neuropatie. Vše kolem něho už se jen kamufluje tak, aby pokud možno seděl. Když stojí, je na něho ubohý pohled. Divák se bojí, že se každou chvíli zhroutí. Proč neusedne na kolečkové křeslo? Bylo by to důstojnější.

Miloš Zeman je nemohoucí muž, který, dokud nezačne se svými jízlivými bonmoty, vzbuzuje lítost, ale i strach z budoucnosti. Ti, co jsou mu po boku a dělají si v jeho závětří svůj byznys, si samozřejmě přejí, aby byl v nejvyšší funkci co nejdéle. Že ale manželka a dcera nevidí, jak je chvílemi zubožený, tomu se divím. Kdo jiný než rodina by měl reflektovat realitu? Kdo jiný než žena a dcera měl svému muži a otci další pětiletý prezidentský úřad rozmluvit?

Jestli ho má Miloš Zeman vykonávat aspoň trochu poctivě, bude muset veřejně vystupovat, cestovat, reprezentovat. Jak to chce dělat bez ostudy? V den svého vítězství byl po sečtení hlasů docela ve formě; vyhrát je droga. Pak na pár dní ze scény zmizel. Když se objevil, aby jmenoval soudce, byl na něho zase zoufalý pohled. Jaká síla, jaká droga ho bude držet pohromadě teď?

•••

Podpořte Reportér sdílením článku