Po přeslici VIII: Co je v manželství nejdůležitější!?

U křížku se můžete rozhlédnout po údolí a vidět domečky, hřbitůvek, klášter i kostelík z ptačí perspektivy. V létě tam dole skoro pokaždé spatříte malinkatou nevěstu s malinkatým ženichem a jejich malinkatou svatební suitou, čítající spoustu malinkatých aut a někdy i malinkatých koní s malinkatými jezdci, protože tohle místo je pro letní svatby jako stvořené.

„Vaše manželství není dnes automaticky hotové. Pečujte o svůj vztah. Projevujte si každý den lásku…“ Služebně nový, po předčasných volbách nedávno instalovaný starosta obce pod křížkem sepisoval už několik dní (a nocí) svoji první svatební, oddávací řeč. Měl ji přednést v den s magickým datem sedmého sedmý dva tisíce sedmnáct – a ten den byl z ničeho nic za dveřmi.

Dvaatřicet let (šťastně) ženatý starosta přemýšlel o zákonitostech a tajích (šťastného) manželství velmi usilovně. A ještě usilovněji to vše formuloval a zapisoval. Každou chvíli předčítal svoji zítřejší řeč manželce, která se toho o manželství za celý dlouhý společný život nikdy tolik nedozvěděla. Nakonec to ale byla ona, kdo mu poradil, aby napsal, že se má o manželství každý den pečovat. Ale jemu se víc líbilo napsat to k projevům lásky, které zase napadly jeho.

„Projevujte si každý den lásku…“ Znělo mu v uších jako vzdálený refrén, když si na terase na slunci chviličku v lehátku dáchnul, aby si vyčistil hlavu. Po dobrém obědě, který manželce pochválil tím, že ho s chutí (beze slova uznání) snědl, usínal klidně jako miminko.

„Svatba!“ vykřikl po chvíli hlasitě ze sna a sám sebe tím probudil. Bylo jasné, že dokud proslov nenapíše tak, aby s ním byl spokojený, klid mít nebude. Svatba, kterou měl zítra poprvé vést, se stala postrachem, ale i výzvou obou státních svátků, včerejšího dne slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje i toho dnešního, kdy byl upálen mistr Jan Hus.