Mušketýr od soustruhu
8. listopadu 2020
Reportér 11/2020 · Číslo 75Mušketýr od soustruhu
Jak si dnes připomínat bitvu na Bílé hoře – tu čtyři sta let starou potyčku s dalekosáhlými důsledky nejen pro náš národ, ale pro celý středoevropský prostor? Jako národní trauma srovnatelné jen s podzimem 1938 a srpnem 1968? Vzpomínáním na kleštěmi vytržený jazyk Jana Jesenia, jednoho z popravených českých pánů? Nebo snad vztyčováním mariánských sloupů? Sto kilometrů od Prahy žije chlápek, který si na teoretizování nepotrpí – a přece je pro něj Bílá hora a třicetiletá válka každodenní současnost. Puškař Miloš Skrbek.
Třicetiletou válku označuje za vrchol vojenského umění. „Vrchol taktiky. Vrchol šermířskejch škol. Renesance! Pak už přišlo baroko a všechno to šlo jenom z kopce,“ povídá mi vousáč a pravačkou se opírá o svěrák. Pak do mě zapíchne pohled jako rapír a dodá: „A už mě neser s těma otázkama, nebo tě zastřelím.“
Tenhle chlápek si na řeči moc nepotrpí a přísahám, že byste zmlkli i vy. Miloš Skrbek je samorost od prvního pohledu. Podsaditý černokněžník s urputným výrazem, ale s překvapivě útlýma rukama, které byste čekali spíš u houslisty než u řemeslníka. A přitom Miloš je ten nejlepší fachman široko daleko. Těch, kteří vyrábějí repliky historických zbraní, jsou u nás tak nanejvýš dva tucty a Miloš je jeden z mála, kteří se tomu věnují doopravdy naplno.
„Dělával jsem cokoliv, od expanzních samopalů Sten Gun, to byl ten, co použil Gabčík při atentátu na Heydricha, až po repliky husitských píšťal. Nejvíc mě ale baví třicítka – takže doutnák a kolečka,“ uvolí se utrousit aspoň pár slov o své práci i úctyhodné kariéře. „Třicítkou“ přitom myslí třicetiletou válku a doutnákem a kolečkem palné zbraně té doby. Ty, které se nabíjely ústím hlavně a odpaloval je buď jednoduchý pákový mechanismus, který sklopil zapálený doutnák, anebo kolečkový zámek, sofistikovaný strojek, v němž předepnutá pružina roztočí rýhované ocelové kolečko, které škrtne o pyrit či pazourek, a iniciuje tak jiskry, které zbraň odpálí.
Repliky historických zbraní na černý prach (ten mnohem účinnější bezdýmný se objevil až v roce 1884) přišly do módy v sedmdesátých letech minulého století, hlavně pod vlivem tehdy populárních filmových westernů. Začala jejich masová (hlavně španělská a italská) produkce, která se však jednoznačně orientovala na americký trh – proto nebyla nouze o perkusní pistole, revolvery či pušky, dokonce o první opakovačky, které dobyly Divoký západ. Do replik zbraní evropské renesance se ale žádná fabrika nepustila.
A tak je Miloš vyrábí ve Vysoké nad Labem, na dohled od Hradce Králové a sto kilometrů od Prahy, doslova na koleně.
Podpořte Reportér sdílením článku
Specializuje se na reportáž a dokument.