Ti, kteří vidí

Obřad. Šaman Lazo zahajuje rituálem hudební festival hrdelních zpěvů u sibiřského města Kyzyl 100 kilometrů severně od mongolsko-ruské hranice. Lazo Mongušovi táhne na sedmý křížek, vypadá však na padesát. Na co ve svém životě sáhl, to mu šlo. Býval údernickým traktoristou, novinovým fotografem, šikulou, co dokázal paklíčem odemknout jakýkoliv zámek, až mu to způsobilo problémy s milicí; byl též špičkovým řemeslníkem, volejbalistou, zápasníkem a také zpěvákem hrdelních zpěvů v národním souboru Sajany. K tomu všemu začal v devadesátých letech praktikovat šamanismus. Mezi hudebníky má Lazo výbornou pověst, a tak není divu, že se k němu obracejí pro pomoc.

Modlitba k duchům hor. Místo: Horské sedlo nad řekou Šuj. Naše životy jsou ovlivněny tím, co se děje mimo náš svět, v říši duchů a duší. Přístup do ní má pouze vyvolený jedinec – „Ten, co vidí“. Tuvinci jej nazývají „cham“, Altajci „kam“, bílí lidé mu říkají šaman. Jen on se díky svému zvláštnímu daru prostřednictvím rituálu dokáže dostat do světa duší a duchů a tam je usmířit, anebo se s nimi i poprat, zvítězit nad těmi zlými, a dát tak věci do pořádku. Vyléčit nemocného. Potrestat zloděje koní. Určit místo, kde leží ztracená občanka či peněženka. Zajistit, aby ti, kteří zemřeli, nepřicházeli k pozůstalým a nechtěli je stáhnout za sebou. V každém horském sedle pak stojí ovaa, posvátné místo, povětšinou z nahloučených kamenů či vztyčených větví, kde se podle dávných zvyků musí každý zastavit a prosit u duchů o milost. Ti disciplinovaní v tom místě obětují duchům podle dávné tradice slaný mléčný čaj. Ti ostatní obětují a pijí vodku.