Islámský stát v Libyi. Na čáře života a smrti

Tahle válka nemá zákopy, místo nich jsou zde pískové valy. Ať do rozpálené libyjské země kopete sebevíc, vždy se jáma po chvíli zhroutí a zasype. Mnohem pohodlnější – ale také nebezpečnější – je písek přihrnout a vytvořit z něj vcelku průstřelnou pískovou hromadu. Tak vypadá první linie nelítostných bojů proti takzvanému Islámskému státu, které probíhají na libyjském pobřeží, nějakých 600 km od italských hranic. Nevycvičení a špatně vyzbrojení muži zde umírají v bitvě s teroristy. Bojují i za Evropu.

Ten mladík vypadá jako šílený tanečník. Krčím se tak nízko u země, jak to jen jde, strkám hlavu do asfaltu – co nejdál od kulek, které sviští kolem. V tom se chlapec narovná, odrazí a najednou je dvěma skoky na vrcholku pískové barikády vysoké půldruhého metru; náspu, za kterým se schováváme. Žlutý prach se pod bosými chodidly mladíka propadá, víří a lepí se na naše zpocená těla. Chlapec se boří, ale běží po hřebenu dál a dál, nadšeně výská. Jako by tančil čardáš, skákal přes býky nebo přebíhal po rozžhaveném uhlí. Po pěti vteřinách je zpátky, nezraněný. Hluboce dýchá a směje se. Pak popadne kalašnikov, vztyčí se a vyprázdní všech třicet nábojů ze zásobníku jednou dlouhou dávkou někam do prostoru před námi.

Jsme na čáře mezi životem a smrtí. V první linii války. Po naší levé ruce se blankytně třpytí Středozemní moře, někde za jeho horizontem leží Evropa napjatě sledující své fotbalové mistrovství a sto metrů před námi začíná území Islámského státu.

Zamrzlý postup

Získat novinářské vízum, které umožní vstup do Libye, je mimořádně těžké. Země se od roku 2011, kdy se zbavila diktátora Kaddáfího, propadá do čím dál hlubšího chaosu. V současné době má tři různé vlády, které se vzájemně potírají; pozice kabinetu národní jednoty je velmi nepevná. S vízy z Paříže vás nepustí do Benghází a s těmi z libyjského zastupitelství z Tuniska se nedostanete do Misuráty. Dávná jednota se rozdrolila v městské a kmenové státy, které někdy spolupracují, většinou spolu však válčí. Kdysi bohatá ropná mocnost zchudla a jediné, co poslední roky produkuje, je spirála nekonečného násilí, proud migrantů a uprchlíků – a také islamistický terorismus.

Za naší primitivní pískovou hradbou, za kterou se schováváme, začíná území, které si nárokuje další vláda na území Libye – vláda Islámského státu. Jeho ďábelsky krutí bojovníci se tady v Syrtě objevili před dvěma roky, snadno ovládli pobřeží o délce 250 km, které prohlásili za své území – první mimo Irák a Sýrii. A také nejbližší k Evropě, jen 600 kilometrů od italských břehů.