Jeden rok v životě podivné modelky

Simonu jsem poznal v prosinci roku 2018, kdy jí bylo pětadvacet, bydlela v Paříži a živila se jako modelka – návrhář Dries Van Noten ji označoval za svou múzu. Sama o tom hovořila s pokorou: „Úzce spolupracujeme poslední tři roky a mám pocit, že mě jako jistou inspiraci vnímá.“

Po chvíli povídání mi došlo, že tahle dívka je vzdělaná. Vzpomínala třeba na dobu, kdy jí bylo patnáct: „Četla jsem Sartra, poslouchala Edith Piaf, a když měl v Praze koncert hudebník Yann Tiersen, sedly jsme s kámoškou v Bardejově na autobus a vyrazily do Divadla Archa…“

Modeling si prvně zkusila v devatenácti, kdy už studovala art management na pražské Vysoké škole ekonomické. Coby modelka pak žila dva roky v Antverpách, rok v Paříži – krásný život! Během povídání se ovšem ukázalo, že není jisté, jak ten život bude vypadat za pár měsíců: Simona ho nechává nezvykle volně plynout.

Sedm let chodila s českým návrhářem Lukášem Spilkou, ale ten se chystal za prací do Gruzie. Má jet s ním? Nebo se věnovat kariéře? Nebyla si jistá: „Nedávno jsem se vrátila ze Sinaje,“ uvažovala, „a ta mě nadchla. Poprvé sama v poušti! Tamní lidé mi byli sympatičtí, zamilovala jsem si arabštinu. Cítila jsem změny k lepšímu, takže teď bych nejraději poznávala beduíny a přemýšlím o blízkovýchodních studiích.“

Poprosil jsem, ať si píše deník, a ona tvrdila, že nemá literární talent. Když ale v lednu přišel první dopis, bylo jasné, že psát umí. Rok 2019 pro ni byl emotivní – tady jsou úryvky.

Ammán, 1. ledna 2019