Kaczyński, mýty a realita

Noví komunisté – do této kategorie zařadila letos v dubnu reportérka serveru Politico předsedu polské vládnoucí strany Právo a spravedlnost Jarosława Kaczyńského. Skoro by se zdálo, že se média v cizině v odsuzujících klasifikacích Kaczyńského strany předhánějí. PiS bývá označována za stranu pravicově populistickou (Foreign Affairs), xenofobní a autoritářskou (The Guardian), krajně pravicovou (The Washington Post), pravicově nacionalistickou a populistickou (severská média). V Česku ji novináři občas srovnávají s SPD Tomia Okamury.

Je ovšem toto zařazení Práva a spravedlnosti přesné? A co si opravdu myslí její předseda a programový tvůrce Jarosław Kaczyński? Pohled do hloubky a bez předsudků ukáže, že realita je složitější než nálepkování.

Opravdu despota?

Jednou z častých a dlouhodobých tezí Kaczyńského kritiků je tvrzení, že je autoritářem a odmítá demokracii.

Toto obvinění doprovázelo Kaczyńského od začátku jeho politické cesty v postkomunistickém Polsku; panické reakce vyvolala i první vláda PiS, jejímž předsedou Jarosław Kaczyński (na rozdíl ode dneška) nějakou dobu byl. V onom období spekuloval opoziční tisk o tom, že na jeho myšlení měl vliv Carl Schmitt, který si v minulém století vysloužil přezdívku právník třetí říše: byť jeho vztah k nacistům nebyl zcela jednoznačný, do historie se zapsal tím, že z autoritářských pozic kritizoval německou Výmarskou republiku a útočil na slabou liberální demokracii.

Potíž ovšem je, že pro tvrzení o přímém intelektuálním vlivu Schmitta na Kaczyńského neexistuje žádný důkaz. Právo a spravedlnost se navíc po prohraných volbách v roce 2007 vzdala moci zcela v souladu s demokratickými pravidly a nastoupily vlády Donalda Tuska a jeho Občanské platformy (ostatně i v té době se porušovala pravidla – například když bezpečnostní složky vtrhly do kanceláře týdeníku Wprost, aby zabavily nahrávky, na nichž šéf formálně nezávislé centrální banky dohadoval kšefty s vládou; tyto kroky se však prováděly bez okázalého slovního radikalismu, jaký je naopak typický pro vládu Práva a spravedlnosti).