Do vězení za koláž husy s Husákem

Kalendář ukazoval 22. dubna 1985 a příslušníci tajné komunistické policie sebrali v České Skalici Stanislava Pitaše. Tehdy osmadvacetiletý Pitaš, v undergroundové komunitě známý pod přezdívkou „Guma“, ležel komunistické moci v žaludku už delší dobu: podepsal prohlášení Charta 77 kritizující stav lidských práv v Československu a pořádal koncerty nezávislých kapel.

Už o tři roky dříve vyštvaly úřady Pitaše z Trutnova do vesnice poblíž Broumova, pak se na něj soustředila celá náchodská Státní bezpečnost. A policisté konečně našli důvod, proč ho zatknout. Tedy – důvod…

Z dnešního pohledu je směšné, že se někdo mohl dostat do policejní cely za koláž zobrazující husu s fotkami pohlavárů Husáka a Brežněva, kterou chtěl Pitaš rozesílat jako pohlednici. V roce 1985 to však stačilo na stíhání za hanobení republiky a jejího představitele. Přidal se ještě paragraf nedovolené výroby lihu; při domovní prohlídce totiž našli u Pitaše třicet litrů domácí meruňkovice. Skončilo to osmi měsíci ve věznici Bory.

Paragraf o hanobení patřil k těm často používaným a komunistická moc byla na vtípky o Husákovi háklivá. Například v roce 1975 potrestal soud Jaroslava Kyráška za větu, že je mu husa na pekáči milejší než Husák na Hradě: Gustáv Husák se totiž tehdy stal prezidentem Československa.

Stačilo málo – jak říká badatel Centra pro dokumentaci totalitních režimů Radek Schovánek: Jestli někdo skončí ve vězení, nezáleželo na něm, ale na rozhodnutí toho, kdo vládl. „Mohl být člověk ve špatnou chvíli na špatném místě a skončit ve vězení. A mohl dělat poměrně odvážnou činnost a mít prostě jenom štěstí.“

Trvalé podmínečné propuštění