Správci umění na Slunečném vrchu

10. září 2017

Reportér 9/2017 · Číslo 37

Pod taktovkou investora Petera Vajdy vyrostlo nad Popicemi vinařství, které se může pyšnit unikátní budovou a nově i špičkovým oceněním v uznávané mezinárodní soutěži. Jak na Sonberku pracují s révou, proč je dobré, aby se občas ocitla ve stresu a jak ji pak mění na platinová ocenění.

Pálavu zrovna nemusím, ale tahle je vážně dobrá, velmi dobrá. Však také letos na jaře vyhrála ocenění Best in Show na prestižní celosvětové vinařské soutěži Decanter World Wine Awards. Byla vyhlášena nejlepším suchým vínem z aromatických odrůd. Koupil jsem si ji před pár dny při návštěvě vinařství Sonberk, kde ji stvořili. A co jiného ochutnat při psaní příběhu tohoto vinařství než jejich momentálně nejoceňovanější víno.

„To je samozřejmě velká událost, když se přes tři komise dostaneme až k platinové medaili,“ neskrývá radost Tibor Nyitray, předseda představenstva Sonberku. Oceněné Pálavy už na Sonberku nemají mnoho, řadu lahví prodali ještě před tím, než víno získalo ocenění na Decanteru, po získání ceny pak lahve začaly mizet ještě rychleji. Většina zákazníků tak měla „nejlepší víno z aromatických odrůd“ v ceně 320 korun za lahev, pak cena vzrostla nad tisícovku. Důvodem je podle Tibora Nyitraye hlavně to, aby se zbytek oceněné Pálavy rychle nevykoupil a dostalo se tak na více zákazníků.

Vlajkový ryzlink

Vinařství Sonberk leží v kopci nad vesnicí Popice v místech, kde se vinná réva pěstuje už sedm staletí. Vinohrady mají dohromady pětačtyřicet hektarů. „Naše vlajková loď je Ryzlink rýnský, a to jak výměrou, na které se pěstuje, tak i významem pro vinařství,“ říká Dagmar Fialová, ředitelka obchodu a marketingu s tím, že Ryzlink rýnský pěstují na třinácti hektarech.

Následují Sauvignon s osmi hektary a Pálava se šesti. Další odrůdy už pak mají menší výměru, k letité tradici Popic patří například vína tramínového typu.

Novodobá historie Sonberku, dříve Sonnenbergu, se začala psát zkraje nového tisíciletí. Tehdy se investorská skupina v čele s byznysmenem Peterem Vajdou poohlížela po možnosti nakoupit vinice na jižní Moravě. Peter Vajda se podle svých slov do tohoto odvětví pustil proto, že má sám dobrý vztah k vínu (za své nejoblíbenější považuje mezi bílými právě sonberský ryzlink, mezi červenými pak lehké burgundské, například Richebourg); zároveň chtěl vybudovat vinařství, které by vydrželo po generace.