Pomalá krása

V rodném jazyce Volkswagenu ID. Buzz existují dvě krásná slova, která dobře vyjadřují cestování tímto pozoruhodným vozem: Aufmerksamkeit a Geduldigkeit, tedy pozornost a trpělivost. Toto auto totiž skutečně budí pozornost všude, kde se s ním objevíte. A ano, cestování vyžaduje zvýšenou dávku trpělivosti.

Když byl v lednu poprvé v Česku představen ID. Buzz, jel jsem se s ním na půl hodinky projet po pražském Karlíně, Libni a přilehlých čtvrtích. Bylo to zajímavé, ale jestli Buzz funguje jako skutečné rodinné auto, jak jej výrobce prezentuje, za takovou chvilku zjistit nelze. A tak vznikl plán: vyrazit s elektrickou dodávkou na jarní prázdniny do Švýcarska. Čtyři cestující, hromada zavazadel, lyže a snowboardy, prostě cesta se vším všudy.

Trasa od nás z domova do střediska Laax měří bezmála sedm set kilometrů, což je dostatečná vzdálenost na to, aby se dalo naplno vyzkoušet, co taková rodinná elektromobilní výprava obnáší. A těch zážitků bylo nakonec docela dost.

Festival tatarů Praha

Večer před cestou jsem chtěl dobít baterii na sto procent, abychom dojeli na začátku co nejdál. Auto nabízí velmi praktickou službu, v navigaci ukazuje veškeré dobíjecí stanice v okolí. U každé vidíte jejich kapacitu i to, zda je právě volná, nebo obsazená. Nebo, přesněji, zda je do ní někdo napojen, nebo ne. V čem je ten rozdíl? V chování řidičů s klasickými spalovacími motory.

V pátek kolem desáté večer objíždíme s dcerou nabíječky u nás na Vinohradech. V první je jedno auto zapojené a druhá zásuvka porouchaná. Další jsou v pořádku a nikdo se v nich nenabíjí. Ale také se k nim nelze postavit, protože u nich parkují běžná auta. Co na tom, že je místo viditelně označeno jako vyhrazené pro elektromobily? Proč by měli řidiči hledat místo jinde, když tady bylo volno? Že si někdo jiný nemůže „natankovat“, je evidentně netankuje.