Lyžníkem z donucení, ale o to vášnivějším
10. dubna 2023
Reportér 04/2023 · Číslo 104
Lyžníkem z donucení, ale o to vášnivějším
foto Tomáš Binter
Kdyby rozjížděl výrobu lyží a snowboardů dnes, řeklo by se možná, že „opustil korporát a splnil si sen o vlastním podnikání“. V případě Milana Luštince to ale bylo trochu jinak. Sám si svou cestu nevybral, přesto se v lyžařské branži úspěšně drží už třicet let a dnes má firmu spolu s dcerami.
Pochází ze Žacléře, který býval nejen městečkem lyžařským, ale také těžařským. A tak bylo docela logické, že Milan Luštinec vychodil hornické učiliště v nedalekých Malých Svatoňovicích a jako vyučený opravář důlních strojů a zařízení nastoupil do tamních černouhelných dolů.
„Tehdy jsem si myslel, že je to zaměstnání na celý život,“ říká s tím, že to sice byla práce těžká, ale také dobře placená. Horníci byli za dob socialismu preferovanou sociální skupinou a tomu odpovídalo i jejich mzdové ohodnocení.
Lyžování pro něj bylo od mala koníčkem. A když se pak na přelomu osmdesátých a devadesátých let začal v Česku poprvé objevovat snowboarding, zajímal se i o něj. A protože byl vždycky manuálně zručný, snowboard pro sebe si jednoduše vyrobil. Pak vyrobil i další kusy pro známé, rozhodně však neměl v plánu, že by se tím živil.
Po revoluci to ovšem šlo se svatoňovickými doly od desíti k pěti, až byla na konci roku 1992 těžba ukončena. Podnik ještě půl roku fungoval, než definitivně skončil.
Milanu Luštincovi bylo v polovině třiadevadesátého roku sedmadvacet, se ženou Evou měli rozestavěný dům, doma dvouapůlletou dceru Radku a na cestě Lucii, která se pak narodila koncem srpna 1993.
Úvěr, splátka, úvěr…
Podpořte Reportér sdílením článku
Zakladatel magazínu Reportér.
