Písmenková polévka

Jako dítě jsem ji miloval. Nevím, jestli se servíruje ve školních či školkových jídelnách ještě dnes, ale před lety se s ní užilo spousta zábavy. Například hledání vzácných písmenek či obrazců. Nebo později skládání ne tak docela školních výrazů. Písmenková polévka byla zkrátka proti svojí nudné sestře nudlovce úplnou královnou.

Na několik dekád se mi pak ze života vytratila, až poslední dobou jsem si na ni znovu vzpomněl ve chvíli, kdy jsem si pročítal nejrůznější zprávy o udržitelnosti v podnikání. ESG, CSRD, SFDR, ESRS, EFRAG… Všechna ta písmenka, která připomínají náhodný shluk na lžíci, jsou přitom dost důležitá a řada firem je bude už za dva tři roky muset dobře znát, ať se jim to líbí, nebo ne. A právě v těch ne úplně srozumitelných písmenkách je tak trochu problém současných pravidel pro změny byznysu.

Každému je nejspíš jasné, že pokud panuje většinová společenská shoda na určitém stylu chování, musejí pro něj vzniknout nějaká jednotná a závazná pravidla. Když chceme jezdit bezpečně autem, stanovíme si, že budeme všichni jezdit vpravo a střízliví. Pokud by se nechal například alkohol za volantem zcela bez omezení, bude stejně devadesát a více procent řidičů střízlivých, protože vědí, že je to bezpečnější pro ně i jejich okolí. Ale těch pár procent nalitých by dokázalo na silnici udělat slušnou paseku. Můžeme samozřejmě vést společenské a politické diskuse o tom, zda má být k alkoholu tolerance nulová – jako u nás nebo třeba „francouzských“ 0,5 promile. Ale pravidlo nakonec může být jen jedno a musí platit pro všechny.

Podobně platí, že pokud chceme mít ekonomiku šetrnější k životnímu prostředí a s většími sociálními ohledy, musíme si na to nastavit nějaká pravidla. Můžeme se bavit o tom, jaká ta pravidla mají být a co dává nebo naopak nedává smysl. Můžeme diskutovat, která pravidla mají být na úrovni evropské a zda by u některých nebylo lepší mít je na úrovni národní, nebo globální. I když kontinent se zdá být u životního prostředí docela dobré měřítko.

Co by ta pravidla ale potřebovala, je větší srozumitelnost. Vzhledem k tomu, že budou – jak se dočtete uvnitř této přílohy – platit nejen pro velké korporace, ale časem i pro řadu malých firem, bylo by potřeba, aby jim rozuměly i firmy bez specializovaných „útvarů udržitelnosti“. Protože pouze pravidla, kterým rozumíte, můžete také akceptovat a dodržovat.

Obecně by veškeré problematice kolem udržitelného podnikání slušela o něco větší srozumitelnost a lepší informování veřejnosti. Snad k tomu následující stránky přispějí alespoň malým dílkem.