Nejhorší práce

Máte někdy pocit, že už je toho na vás trochu moc? Úkolů v práci a činností doma? Starostí o vaše nejbližší, přátele či kolegy? Obav o to, kam bude směřovat váš obor nebo česká ekonomika? Mně se to čas od času přihodí. Proto se zájmem pozoruji, jaké způsoby odreagování lidé volí. Od zběsilých vzdáleností na kole přes sledování korejských seriálů až po cvičení bikram jógy nebo hlídání cirkadiánních rytmů těla.

Jedním z mých způsobů obranné prokrastinace je konzumace neužitečných informací. A co hůř, také jejich zapamatování. Čím větší pitomost, tím déle ji mám v hlavě. Takhle jsem si při prezidentském volebním víkendu vzpomněl na kdovíkolik let starý článek, že nejhorší práce na světě je čistič kanálů v Bangladéši.

Když jsem viděl rozjásané příznivce Petra Pavla u Národního muzea a zároveň četl hromady nadšených reakcí na sociálních sítích, napadlo mě, že tenhle chlap právě získal asi nejnevděčnější práci v Česku. Rekordní počet 3 359 151 hlasů ve druhém kole prezidentské volby znamená zároveň až 3 359 151 možných zklamání…

Do nově zvoleného prezidenta vkládá řada voličů velká očekávání. Ta jsou však nutně rozdílná, až protichůdná. Někteří se spokojí s tím, že zabránil v cestě na Hrad Andreji Babišovi, další se těší na nástup jiného stylu a kultury do prezidentské funkce a najdou se i takoví, kdo věří ve zrod nového morálního pilíře naší politiky a společnosti.

Petr Pavel se pustil do nové role tak, jako kdyby chtěl uspokojit všechna očekávání za týden. Zvolil překotné tempo rozhovorů, setkání a také stanovisek k nejrůznějším tématům – od české politiky přes mezinárodní bezpečnost až po účast ruských sportovců na olympijských hrách.

Je to určitě zajímavá změna ve srovnání s jeho „pyžámkovým“ předchůdcem, u kterého se člověk musel občas pohledem na Wikipedii ujistit, zda je stále ještě ve funkci hlavy státu.

Zároveň by ale bylo dobré, kdyby vedl bývalý generál Pavel v patrnosti, že prezident republiky není velitel republiky, a že od něj tudíž obyvatelstvo nežádá jasný názor na všechny aspekty života ani pravidelné hlášení třikrát denně.

Bohatě postačí, když bude fungovat v rámci ústavy a dalších zákonů – a naopak nebude koketovat s autoritářskými režimy ani dělat ostudu doma či ve světě. Držme palce jemu i sobě, ať se to daří.

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám krásné zimní dny a příjemné čtení.

P. S.: Příští číslo vychází v pondělí 13. března.