Vyboxovali jsme jádro. Proč to nejde i jindy?

S lovem letošní zimy by se mohla stát „taxonomie“. Přestože jindy nevzbuzuje evropská politika v Česku velkou pozornost, v tomto případě téma skutečně rezonovalo. Hrálo se o to, zda Evropská komise zařadí jaderné a plynové zdroje do kategorie udržitelných ekonomických činností a odemkne jim tak přístup k výhodnějším veřejným i soukromým investicím.

Do poslední chvíle však nebylo jasné, zda Komise takový krok skutečně udělá. Zatímco jaderná energetika je velmi kritizována především kvůli nevyřešené otázce skladování vyhořelého paliva, zemní plyn produkuje nemalé množství emisí, byť méně než ekology tak odsuzované uhlí.

Země závislé na uhlí, mezi které patří i Česká republika, ovšem musí spolu s útlumem těžby přejít na náhradní zdroje. Těmi mají v našem případě být jaderné bloky a obnovitelné zdroje a zejména v případě tepláren také plyn. Česká republika proto o zelenou nálepku pro jádro a plyn usilovala a její přání bylo nakonec alespoň dočasně vyslyšeno.

Vedla k tomu dost komplikovaná cesta, na kterou se Česko pustilo až docela pozdě.

Ani jeden Čech

Příběh začal již v prosinci 2015. Světoví aktéři tehdy přijali Pařížskou dohodu, jejíž signatáři – včetně České republiky a Evropské unie – se ratifikací zavazují ke snížení emisí skleníkových plynů a ochraně planety před oteplováním. EU začala již tehdy plánovat, jak závazky přetavit v konkrétní akce. A evropská taxonomie udržitelných investic byla jednou z nich.