Logo

Místo Harryho Pottera stovky dnešních studentů

Post Image

Místo Harryho Pottera stovky dnešních studentů

Play icon
16 minut

foto Tomáš Binter

Dnes vede soukromou vysokou školu, před dvaceti lety stála u uvádění Pána prstenů a Harryho Pottera do českých kin. Rektorka Vysoké školy kreativní komunikace Dana Janovská strávila téměř čtvrt století ve vedení české pobočky slavných filmových studií Warner Bros. A ještě předtím se v práci potkala i s natáčením Formanova Amadea.

Před dvaceti lety přišly krátce po sobě do českých kin první díly dvou superúspěšných sérií. S mírným zpožděním po americké premiéře se v českých kinech 10. ledna 2002 objevil první díl trilogie Pán prstenů novozélandského režiséra Petera Jacksona. A o pět týdnů později přišel na plátna první příběh malého kouzelníka – Harry Potter a Kámen mudrců.

Oba globální hity distribuovala v Česku společnost Warner Bros. Entertainment, ve které tehdy jako finanční a organizační ředitelka působila Dana Janovská. „Jako divačka jsem asi větší fanynka Pána prstenů. Z pohledu práce byl ale větším hitem Harry Potter, s tím jsme strávili skoro deset let života,“ říká Dana Janovská, která od roku 2006 přebrala v českých „Warnerech“ šéfovskou roli.

Nultá léta jedenadvacátého století patřila ke zlatému věku českých kin, už byla vybudována síť multiplexů a divácká návštěvnost se po určitém poklesu z druhé poloviny devadesátých let opět zvýšila. Prakticky každý rok přesahovala podle statistik zveřejňovaných na webu Kinomaniak.cz deset milionů prodaných lístků, spíše však dvanáct milionů.

Obě zmíněné série k tomu dost přispěly. Na tři díly Pána prstenů se až do dnešních dnů prodalo v součtu skoro dva a půl milionu vstupenek, pokračování série s názvem Hobit mělo skoro dva miliony diváků. Harry Potter se svými osmi díly přitáhl do kin téměř pět milionů platících diváků.

Dana Janovská a její kolegové jich většinu viděli s předstihem, někdy až půlročním. „Jezdili jsme na distributorské předpremiéry do Los Angeles. Často ty filmy nebyly ještě úplně hotové, zejména u pozdějších dílů Harryho, kde je hodně triků. Spousta záběrů byla jen jako, bylo vidět zelené plátno, na které se pak trikové scény doklíčovaly,“ vypráví. Přestože filmy ještě neměly finální podobu a promítali je zaměstnancům či spolupracovníkům, podléhaly velmi přísnému utajení. Všichni, kdo měli vstoupit do projekčního sálu, museli podepisovat závazek k mlčenlivosti a před vstupem do promítacího sálu se odevzdávaly mobilní telefony. „I zaměstnanci byli raději preventivně podezřelí,“ směje se.

Haló, nemáte místo?

Podpořte Reportér sdílením článku