Místo Harryho Pottera stovky dnešních studentů
2. března 2022
Reportér 03/2022 · Číslo 91Místo Harryho Pottera stovky dnešních studentů
2. března 2022
Reportér 03/2022 · Číslo 91Místo Harryho Pottera stovky dnešních studentů
Dnes vede soukromou vysokou školu, před dvaceti lety stála u uvádění Pána prstenů a Harryho Pottera do českých kin. Rektorka Vysoké školy kreativní komunikace Dana Janovská strávila téměř čtvrt století ve vedení české pobočky slavných filmových studií Warner Bros. A ještě předtím se v práci potkala i s natáčením Formanova Amadea.
Před dvaceti lety přišly krátce po sobě do českých kin první díly dvou superúspěšných sérií. S mírným zpožděním po americké premiéře se v českých kinech 10. ledna 2002 objevil první díl trilogie Pán prstenů novozélandského režiséra Petera Jacksona. A o pět týdnů později přišel na plátna první příběh malého kouzelníka – Harry Potter a Kámen mudrců.
Oba globální hity distribuovala v Česku společnost Warner Bros. Entertainment, ve které tehdy jako finanční a organizační ředitelka působila Dana Janovská. „Jako divačka jsem asi větší fanynka Pána prstenů. Z pohledu práce byl ale větším hitem Harry Potter, s tím jsme strávili skoro deset let života,“ říká Dana Janovská, která od roku 2006 přebrala v českých „Warnerech“ šéfovskou roli.
Nultá léta jedenadvacátého století patřila ke zlatému věku českých kin, už byla vybudována síť multiplexů a divácká návštěvnost se po určitém poklesu z druhé poloviny devadesátých let opět zvýšila. Prakticky každý rok přesahovala podle statistik zveřejňovaných na webu Kinomaniak.cz deset milionů prodaných lístků, spíše však dvanáct milionů.
Obě zmíněné série k tomu dost přispěly. Na tři díly Pána prstenů se až do dnešních dnů prodalo v součtu skoro dva a půl milionu vstupenek, pokračování série s názvem Hobit mělo skoro dva miliony diváků. Harry Potter se svými osmi díly přitáhl do kin téměř pět milionů platících diváků.
Dana Janovská a její kolegové jich většinu viděli s předstihem, někdy až půlročním. „Jezdili jsme na distributorské předpremiéry do Los Angeles. Často ty filmy nebyly ještě úplně hotové, zejména u pozdějších dílů Harryho, kde je hodně triků. Spousta záběrů byla jen jako, bylo vidět zelené plátno, na které se pak trikové scény doklíčovaly,“ vypráví. Přestože filmy ještě neměly finální podobu a promítali je zaměstnancům či spolupracovníkům, podléhaly velmi přísnému utajení. Všichni, kdo měli vstoupit do projekčního sálu, museli podepisovat závazek k mlčenlivosti a před vstupem do promítacího sálu se odevzdávaly mobilní telefony. „I zaměstnanci byli raději preventivně podezřelí,“ směje se.
Podpořte Reportér sdílením článku
Zakladatel magazínu Reportér.