Dvacítky

Pamatujete si ještě, kdy jste se poprvé opili? Kde jste prvně někoho políbili? Jak se jmenovala vaše první intimní známost? Proč jste se poprvé chtěli hanbou propadnout? Vzpomínkové výlety do minulosti mohou být zábavné i strašidelné, okouzlující i frustrující.

V posledních týdnech se díky televizním obrazovkám hromadně vracíme do kriminálního prostředí devadesátých let. Je to výprava pozoruhodná i těžko stravitelná. Vážně se tu vraždilo na ulici za bílého dne? Opravdu existovaly gangy, ve kterých spolupracovali policajti s vrahy? Mrtvoly se házely v sudech do přehrady? Ale jistě, to se skutečně dělo. Těch zvláštních věcí byla tehdy spousta. Na koncertech se za přihlížení policie hajlovalo. Veksláci si chodili do bank pro desítky milionů a nevraceli je. Ze socialistických ředitelů se stávali bossové kapitalismu, z komunistů byli přes noc zastánci britské konzervativní politiky. Tuneláři, daňoví podvodníci či majitelé nevěstinců bývali váženými podnikateli. Dnes je těžké tomu uvěřit.

Přes to všechno tu dobu mnozí, včetně mě, dodnes považují za skvělou. Zrodila se v ní sebevědomá a silná společnost, která dovedla vybudovat demokratickou a slušně prosperující zemi.

Pokud nás dnes zaráží úlety 90. let, stačí si představit, jaké seriály a dokumenty možná bude další generace točit o přelomu let desátých a dvacátých.

Prezident republiky sprostý jako dlaždič. Ministerstva dělají zadarmo advokátní kancelář premiérovu holdingu. Vláda brání viru balením kafe do igeliťáků. Stát nechává bujet dluhopisový Klondike, kde lidé přicházejí o miliardy. Protestní názory se vyjadřují maketami šibenic. Fotbalové výsledky určuje bizarní šíbr z StB. Vekslácký podržtaška učí národ investovat. Docenti a profesoři si vzájemně spílají do vrahů…

Děti a vnuci si nad těmihle momenty nejspíš jednou budou ťukat na čelo.

Přesto jsou zatím „dvacítky“, stejně jako kdysi „devadesátky“, dobrá doba, na kterou budou mnozí zřejmě také rádi vzpomínat. Jsme na tom lépe než většina ostatních postkomunistických zemí, hospodářsky i politicky. A problémy, které máme, nejsou neřešitelné.

Krátký rozhovor Roberta Čásenského s Markem Šálkem o nadcházejícím čísle si můžete poslechnout zde:

Milé čtenářky, milí čtenáři, o zločinech let devadesátých i politice let dvacátých se dočtete ve dvou velkých článcích v tomto vydání. Přeji vám krásné zimní dny, hodně zdraví, veselou mysl a příjemné čtení.

P. S.: Příští číslo vychází výjimečně už ve čtvrtek 3. března.