Na ledě s českými curlery. Jak to mohla poslat tak přesně?

Posílat kameny po ledě, to by byl sport pro mě! Nemusí se u toho běhat, a dokonce ani bruslit, stačí si to dobře vyměřit a šup tam… Tohle mě napadalo snad při každé zimní olympiádě, kdykoli šel v denním sestřihu curling.

Později jsem si občas na nějaký curlingový zápas přepnul, sledoval strategické šachy týmů s umisťováním a vystřelováním jednotlivých kamenů a začínalo mi být jasné, že to není žádné „šup tam“.

Teď opatrně našlapuji na led curlingové arény v pražských Roztylech. První starostí je neupadnout, protože to by se vedle trénující skupinka dorostenek jen o málo starších než moje dcera nejspíš utloukla smíchy. Na levé noze mám speciální klouzavý teflonový „návlek“, aby mohla jet podrážka při skluzu po ledu. Ten návlek mi půjčili Zuzana a Tomáš Paulovi, manželé a zároveň sportovci, kteří se jako první v historii českého curlingu probojovali na olympijské hry, kde budou usilovat o úspěch v kategorii smíšených dvojic, oficiálně „mixed doubles“.

Právě o jejich kariéře se chci co nejvíce dozvědět, ale neodolám dlouholeté touze si alespoň na pár minut curling vyzkoušet, a tak jsem je trochu drze požádal, zda by mi neukázali základy jejich sportu.

Abyste se nepřevrátil

Když jsem se dostal bez nehody na led, začíná rychlokurz skluzu. Tomáš mi vysvětluje, jak se odrazit z hacku, což je taková curlerská obdoba startovacích bloků. A také že po odrazu musí jet levá noha vpředu po podrážce a pravá se natáhne dozadu, až se dotýká nártem o led. „Pro začátek vám dáme kámen do každé ruky, abyste se při tom nepřevrátil,“ odhaduje Zuzana správně mou schopnost držet balanc. Ještě mi vysvětlují, že kámen se musí vypustit z ruky, než klouzající curler přejede čáru vyznačenou na ledě, takzvanou hog line. Tahle informace mě může nechat v naprostém klidu, protože při prvních odrazech se k hog line ani nepřiblížím. Zato po dvou třech pokusech dostávám místo druhého kamene pod rameno levé ruky koště a hned mé curlingové sebevědomí roste. „Tak příště už zkuste vypustit kámen,“ vybízí mě Zuzana. No jasně, teď už to půjde! Zvlášť když mi ještě předtím vysvětlila, jak se kámen správně drží a že se musí při odhodu mírně roztočit.