Na vlastní ústa

Když bylo dceři pět šest let, rozhodla se otestovat, jak je to s poučkami o jazyku, mrazu a kovovém zábradlí. Vracel jsem se zrovna od lyžárny, nejprve uslyšel hrozný křik a vzápětí spatřil dítě s rukou přes pusu nad červenou skvrnou ve sněhu před horskou boudou. Později, až slzy oschly, jsem se ptal, co ji to vlastně napadlo. „Babička říkala, že se to nemá, protože to moc bolí. Tak jsem chtěla zkusit, jak moc.“

Vzpomněl jsem si na tuhle situaci, když jsem pozoroval kroky nového ministra vnitra. Nechme teď stranou otázku, kdo a proč Vítu Rakušanovi nakukával, ať se po dobrém volebním výsledku uchází rovnou i o funkci prezidenta. Naštěstí měl dost rozumu a po pár dnech opatrného koketování ten nápad zavrhl.

Mně naopak rozum zůstával stát ve chvíli, kdy se ještě ani nejmenovaný ministr sešel s policejním prezidentem, aby mu sdělil, že o něj nestojí. Sdělení bylo v pořádku, ale ta forma? To se opravdu nedělá tak, že ministr musí všechny své vzkazy také osobně doručit. Náčelník policie se logicky chopil nabídnuté šance, sám si stanovil datum odchodu, a ještě ze sebe udělal bezmála disidenta.

Další případ, peníze pro stranu poslané z Kypru těsně po volbách. Proboha, proč? Anebo ty utajené/neutajené schůzky s trestně stíhaným hradním kancléřem. Kdybych nevěděl, že byl předseda Starostů poslancem už v minulém období, myslel bych snad, že si po příjezdu z Kolína chtěl narychlo užít všechny nástrahy velkoměsta.

Nástrah na něj přitom čeká u policie a v tajných službách více než dost. Nakladl mu je tam Andrej Babiš, který důležitost policejních kontaktů pochopil už v dobách, kdy prý rozhodně nepodepsal vázací akt ve vinárně U Obuvníka a celá léta si pak nejspíš chodil s řídícím důstojníkem StB jen vykládat o počasí.

Kde všude jsou v bezpečnostních složkách státu usazeni Babišovi lidé, popisuje v tomto vydání magazínu Reportér kolega Jaroslav Kmenta.

Krátký rozhovor Roberta Čásenského s Jaroslavem Kmentou o nadcházejícím čísle si můžete poslechnout zde:

Pokud se chce Vít Rakušan na „minovém poli“ nadále pohybovat tak, že olízne každé zábradlí a posadí se na všechna rozpálená kamna, měla by asi jeho strana po náhradním ministrovi průmyslu pomalu hledat i rezervního ministra vnitra a také předsedu. Ale třeba si jen potřeboval na úvod vyzkoušet, jestli náraz hlavou do zdi opravdu bolí.

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám do nového roku hodně zdraví, štěstí a také příjemné čtení!

P. S.: Příští číslo vychází v pondělí 7. února.