Světlana Witowská: Neptej se furt, chvilku mlč

Dorazila jste od lékaře, za kterým jste byla proto, že jste si na dovolené naštípla pažní kost. Stávají se vám podobná zranění častěji?

Přímo zranění ne, ale maléry na dovolené ano. Minule mi po příletu na dovolenou propukl covid, i když jsme odjížděli s negativními testy. Takže jsem tam sice byla dva týdny místo jednoho, ale zavřená na pokoji. Jindy zase kvůli bouřkám neletělo letadlo zpátky. A tentokrát jsme se ve velké rychlosti převrhli s takovým tím banánem, co ho tahají po moři za člunem. Jsem ale docela ráda, že se všechny ty nehody naštěstí stávají mně, a ne dětem, ty obvykle dovezu zpátky v pořádku a zdravé.

Je bolavé rameno nějak limitující v práci? Jste při rozhovorech zvyklá hodně gestikulovat?

Mluvím „rukama“ docela hodně, pohyb do strany naštěstí tolik nebolí a nahoru rukou hýbat nebudu.

Jak vlastně vypadá ta část práce, která není v televizi vidět? Jak se chystáte, co se odehrává před Interview a co pak po něm?

Záleží na tom, kdy máme pro pořad domluveného hosta. Někdy je to den předem, jindy až v den vysílání. Od chvíle, kdy víme, kdo přijde, se začínám připravovat. Hledám informace, čtu a pouštím si starší rozhovory, řeknu si s editorem, odkud kam by měl rozhovor směřovat.

Jak dlouho před vysíláním musíte být na Kavčích horách?

Teď v covidu máme pokyn, abychom se v budovách zdržovali co nejkratší dobu. Většinu přípravy si tak dělám doma. Napevno je dané jen to, že musím být v půl čtvrté v maskérně. Pak v 18.26 začínáme a v 19.05 je hotovo a jedu domů.

Co je na té práci pro vás nejzábavnějšího?

Mě strašně baví se ptát. Bohužel se mi to přeneslo i do soukromého života, taky se pořád na něco ptám. Často i na věci, na které by se asi normální lidi nezeptali. Moje kamarádka mi občas říká – prosím tě už se na nic neptej a buď chvíli zticha. Jenom seď a mlč.

Jste zvědavá?