Rodinné firmy. Táta smažil na pánvičce, synům pomáhá i laser
11. dubna 2021
Reportér 04/2021 · Číslo 80Rodinné firmy. Táta smažil na pánvičce, synům pomáhá i laser
11. dubna 2021
Reportér 04/2021 · Číslo 80Rodinné firmy. Táta smažil na pánvičce, synům pomáhá i laser
Nejsme chipsy, jsme brambůrky. S tímto mottem dobývá trh smažených lupínků rodina Hobžova z moravské Strážnice. Od začátků s pánvičkou v bufetu letního kina uplynulo už téměř třiatřicet let. Vedení podniku převzali od rodičů dva synové a výrobu brambůrků řídí a hlídají nejmodernější technologie, včetně kamer a laserů.
Oloupat, nakrájet, usmažit, ochutit, zabalit… Tak by se dal v pěti slovech popsat základní proces při výrobě smažených brambůrků. Ve strážnické továrně rodiny Hobžových má ovšem dost „kosmický“ charakter. Celý proces na čerstvě vybudované nové výrobní lince je výrazně automatizovaný a plný technologických vychytávek. Pro laika nejpřekvapivější je kamerové zkoumání každého usmaženého lupínku. Ano, opravdu každého…
Když osmažené plátky brambor vyjedou z fritézy, projíždějí pod vizuální kontrolou, která zkoumá, zda nejsou moc tmavé nebo zda nemají žádné jiné optické kazy. Zároveň laser zjišťuje, jestli mají tu správnou hustotu. To znamená, zda nejsou spečené dva dohromady nebo zda v brambůrku není kapsa naplněná olejem.
Ty správné, které kamerovou i laserovou kontrolou projdou, přeskočí přes mezeru v pásu dál a míří k dalšímu zpracování. Pokud je brambůrek příliš tmavý nebo jinak nevyhovující, vzduch ho sfoukne dolů a zamíří do biologického odpadu. Stejně tak se vyřazují příliš malé nebo příliš velké kusy.
Těm tmavým brambůrkům přitom nic není. Za jejich zbarvení může jen vyšší obsah cukru, který ve vysoké teplotě karamelizuje. „Zákazníci by ale měli pocit, že jsou nějaké připálené, tak je raději vyřazujeme,“ říká Petr Hobža mladší. On a jeho bratr Libor jsou také jediní dva v celém podniku, kdo mají oprávnění k tomu, aby nastavovali, co kamera pustí dál a co ne. Chtějí mít kvalitu bezpodmínečně pod kontrolou. Těch kontrol je v celém procesu mnohem více a ještě se k nim dostaneme. Začít ovšem musíme u pánvičky…
Petr Hobža, otec obou bratrů, na sklonku socialismu pracoval jako skladník v textilce Šohaj, jeho žena Jaroslava zase v družstvu Trud. „K tomu si přivydělávali, jak to bylo možné. Táta třeba provozoval stánek s pivem na poutích, občas pomáhal v hospodách. Doma jsme pěstovali tabák a vozili ho do výkupu, sbírali jsme ovoce. Naši se snažili, aby rodině přilepšili,“ líčí starší ze synů, Libor.
Podpořte Reportér sdílením článku
Zakladatel magazínu Reportér.