Válka, Únor, privatizace… Sága slévárenského rodu

Devětačtyřicetiletý Josef a o deset let mladší Jan ve firmě pracují a spolu se sestrou Marií ji také vlastní. V rozhovoru se oba bratři doplňují, občas si skočí do řeči či rozvedou myšlenku toho druhého. Proto v odpovědích nerozlišujeme jejich hlasy.

Od počátku března musejí průmyslové firmy povinně testovat své zaměstnance. Jak to v praxi vypadá ve vašich závodech?

Začali jsme testovat o něco dříve, než to bylo nařízené. Testujeme jednou týdně. A pokud někdo přichází do firmy mimo pravidelný testovací režim, udělá si samotest.

Vás dvou se pravidelné testy týkají, předpokládám, také.

Samozřejmě, úplně každého.

Právě vám končí fiskální rok (od dubna do března), který se prakticky celý kryl s pandemickým obdobím. Nakolik se odrazila pandemie ve fungování firmy?

Promítalo se to různě. Máme paletu klientů široce rozprostřenou mezi různé segmenty, jako jsou automobilový průmysl, kolejová vozidla, telekomunikace, potravinářský průmysl a další. Loni na jaře byla nejvíce zasažena naše lisovna plastů, která hodně pracuje pro automobilový průmysl, tam spadl na několik měsíců obrat sotva na čtvrtinu. A od léta se to pak rozjelo a dnes máme poptávky vysoce přesahující naše kapacity.

Už v loňské výroční zprávě, za období do března 2020, jste psali, že firmu postihlo přibrzdění zejména v automobilovém průmyslu.

To je pravda, to ale nešlo o omezení výroby samotných aut. Ze závodu v Poříčanech dodáváme díly pro výrobní linky automobilek a tam bylo v roce 2019 patrné, že výrobci automobilů přibrzdili budování nových linek. Nám to ale paradoxně před příchodem covidu pomohlo, protože jsme už od konce roku 2019 snižovali náklady, a nástup pandemie nás pak zastihl připravené.

Jak se tyto výkyvy odrazí v celkových výsledcích firmy?