Zlaté ženy

Přišel jsem na svět před sedmačtyřiceti lety přesně na MDŽ. Jako školákovi mi to připadalo dost nespravedlivé, já měl narozeniny, v rádiu mluvili o svátku všech socialistických žen a učitelky si odnášely ze sborovny karafiát. V televizi se pak obvykle nabízel na černobílé obrazovce úchvatný program. Například když mi bylo deset, začínal večer Dámským kabaretem a pokračoval inscenací o dívce, která protekčně získala vedoucí místo v porcelánce. A kdybych nemusel už jít spát, mohl bych ještě vidět pásmo poezie z pera náměstka ministra kultury Slovenskej socialistickej republiky. Až později, na samém sklonku, režim zřejmě ztratil ostražitost a 8. března klidně běželo Místo činu nebo Angelika a král.

Není divu, že po pádu socialismu byl u nás Mezinárodní den žen skoro třicet let reputačně vyřízený. Vzpomínky na karafiátové šílenství překryly to, že podstatnou agendou tohoto svátku bývalo také volební právo žen. Ve skutečnosti bychom přitom měli volební právo žen velebit každý den. Analýzy často ukazují, že ženy mají menší tendenci volit nejrůznější populisty či šílence. Voličky jsou patrně v průměru rozumnější než jejich mužské protějšky.

Ještě více bychom pak měli velebit ženy-političky, zejména ty v nejvyšších exekutivních funkcích. Zdá se, že do krizové situace, jako je ta dnešní, pasují o trochu lépe než muži. Z deseti států, které Česko začátkem března označovalo za země s nízkým nebo středním rizikem nákazy, jich hned pět vedou premiérky. A to je nyní na světě jen dvanáct žen v čele exekutivy některého ze 193 států sdružených v OSN. Ostatně i z velkého srovnání pandemického vývoje ve střední Evropě, které přinášíme v tomto čísle, vychází země v čele s „nudnou“ kancléřkou o poznání lépe než třeba Česko a Slovensko se svými hlasitými a osobnostně nestabilními premiéry.

A co více, hned ve čtyřech z pěti oněch pandemicky úspěšných zemí je premiérkám pětačtyřicet a méně. Takže až budu příště číst hloupé šovinistické komentáře o „mladých pipinkách“, jako tomu bylo v prosinci 2019 při nástupu tehdy čtyřiatřicetileté Sanny Marin do čela finského kabinetu, budu jejich autorům i sobě přát, abychom někdy měli to štěstí a žili v zemi vedené schopnou mladou dámou. Snad se jednou dočkáme.

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám pěkné jarní dny, hodně zdraví i štěstí a také příjemné čtení.

Zde si můžete poslechnout povídání Roberta Čásenského s Tomášem Poláčkem o novém Reportérovi.

P. S.: Příští číslo vychází v pondělí 12. dubna.