Palec nahoru

Krásné ráno, kdy i do Prahy konečně přišla zima. Devět stupňů pod nulou, patnáct centimetrů sněhu. Nohy se do něj boří, prsty na rukou mrznou, kotníky při běhu trochu úpí. Přesto za necelou hodinu potkám podobných zmrzlých běhačů a běhaček tak dvacet. K tomu partičku dam na běžkách, pejskaře, kočárkáře, procházkáře a jednoho šílence na silničním (!) kole. My dospělí si, pokud máme tu potřebu, dovedeme pohyb a sport snadno zařídit. Před směnou či po ní nebo třeba místo oběda na home office. Profesionální sportovci a kluby to svedou také, byť často za cenu velkých nákladů a krkolomných opatření, jak se můžete dočíst v tomto vydání Reportéra.

Menší děti, zvláště ty městské, jsou na tom hůř. Sportovní kroužky při školách už rok neexistují a ne každý rodič má čas a energii na to, aby s potomky vyrážel třikrát týdně odpoledne skotačit do parku. Proto obdivuji všechny dobrovolné trenérky a trenéry sportovních klubů, kteří se i během lockdownů věnují zadarmo a ve volném čase cizím dětem. Sleduji s úžasem, jak se koučové malých ragbistů snaží vymýšlet zajímavé venkovní tréninky pro jednotlivce, ve stálých dvojicích nebo malých skupinkách, podle toho, jaká je zrovna situace. Obdivuji cvičitelky malých tanečnic, které jim třikrát týdně upravují styl přes obrazovky mobilů a tabletů. Totéž platí pro atletiku, fotbal, florbal, lyžování a další sporty. Dámy a pánové, velký palec nahoru!

Většina odborníků se shoduje, že dětem teď nejvíce chybí sociální kontakt a pohyb. Proto bych očekával, že ministerstvo, které má mládež, školství a tělovýchovu na vývěsním štítu, bude vedle otevření školních budov uvažovat i o podmínkách testování pro amatérský sport nebo o systému škol v přírodě. Dvoutýdenní pobyt v uzavřeném a otestovaném kolektivu s očkovanými učiteli by mohl být méně riskantní než denní pendlování mezi školami a rodinami. O pozitivním dopadu pro část ubytovacích zařízení nemluvě. To vše za podmínek přísné dobrovolnosti, kdy by se rodiny mohly samy rozhodnout, zda dítě svěřit do kolektivu, nebo zvolit individuální péči s následným přezkoušením.

Očkování už tento školní rok nejspíš nespasí, tak by stálo za to, aby úřad pana ministra Plagy začal přemýšlet trochu kreativně. Mohl by se zeptat třeba u dětských trenérů…

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám krásné zimní dny, hodně zdraví a příjemné čtení!

Zde si můžete poslechnout povídání Roberta Čásenského s Jaroslavem Kmentou o novém Reportérovi.