Aničko, tvoje děti budou mít šanci na lepší školy

Aničkóóó, Aničkóóó! Holky, támhle je Aničkááá… V pondělí 30. listopadu chvíli po půl osmé ráno se chladným ranním vzduchem v centru Prahy nese pokřik holčiček, které vítají jednu ze spolužaček. Děti mezi osmi a jedenácti lety s rouškami na obličejích a mnohakilogramovými aktovkami naloženými veškerým učivem, které si před časem stěhovaly domů, překřikují jedno druhé a radují se z opětovného shledání. Naposledy se ve škole potkaly 13. října, před více než šesti týdny.

Letošek byl pro školáky i jejich rodiče zatěžkávací zkouškou. I ty děti, které se na jaře účastnily dobrovolné prezenční výuky, jež byla na prvním stupni základních škol povolena od 25. května, stráví v roce 2020 v součtu více času doma než ve škole. Jarní a podzimní uzavírky základních škol trvaly v součtu sedmnáct týdnů, k tomu devět týdnů letních prázdnin a po jednom týdnu jarních a vánočních. Sečteno, podtrženo: čtyřiadvacet týdnů z roku v lavicích, osmadvacet mimo.

Není divu, že se spolužáci a kamarádi před školou navzdory teplotě jen lehce přesahující bod mrazu tak nadšeně vítají. Normálně si radost z opětovného shledání po dlouhém odloučení užívali vždycky 1. září, ovšem letos je to už potřetí. „Ještě nikdy v historii nebyly školy tak dlouho zavřené, ani za válek ne,“ říká historička školství Magdaléna Šustová. „V druhém pololetí školního roku 1944/1945 se výuka často přerušovala kvůli procházející frontě, ale nikoli všude a většinou ne na dlouho,“ říká a připomíná také mrazové či uhelné prázdniny za první republiky i za socialismu, které však většinou trvaly jen dva nebo tři týdny.

Dlouhá domácí výuka byla nejobtížnější pro děti, které měly ztížený nebo žádný přístup k počítači a internetu. Takových je podle výzkumu společnosti PAQ Research, která v několika časových vlnách sbírala data o zkušenosti rodin s distanční výukou, zhruba osm procent. „Odpovídá to asi sedmdesáti tisícům školáků. Většina z nich ale měla jen ztížený přístup k počítačům; zcela bez možnosti připojení bylo asi patnáct tisíc dětí.“ Koresponduje to i s odhady České školní inspekce, podle níž během jarní pandemické vlny vypadlo zcela z kontaktu se školou deset až patnáct tisíc dětí. Bohužel jsou to často děti z komplikovaného rodinného prostředí, pro které týdny a měsíce bez školní docházky znamenají závažnější ztrátu než pro většinu vrstevníků.

Domácí výuka vedla podle průzkumu PAQ Research zhruba ve čtvrtině rodin k častějším hádkám a konfliktům. Hádky s dětmi, mezi sebou či častější křik na děti přiznávali spíše rodiče dětí na prvním stupni základních škol. Zní to logicky, protože distanční výuka s menšími školáky je náročnější. Zároveň to znamená, že s nimi někdo musí být doma, protože prvňáčci nebo druháci se na rozdíl od sedmáků sami opravdu nepohlídají. Režim rodin s malými školáky je tak nabourán více než těch se staršími dětmi.

Ledy se hnuly