Arizona, Michigan, majonéza, vejce…

Počátkem listopadu jsme si mohli na pár dnů odskočit od zapálených diskusí o denních přírůstcích, reprodukčním čísle a procentu smrtnosti do soudobé americké politologie. Zkušeně jsme propočítávali hlasy v electoral college: „Arizona, Wisconsin, Michigan a je to jasný…“ Mohli jsme se blýsknout vypíchnutím vlivu výsledků ve Wayne County na zisk státu Michigan, případně zaperlit se znalostí poměrů v arizonském okresu Maricopa. Ozřejmili jsme okolí, kdo jsou to early voters a že poštou přece hlasuje víc modrých než červených…

Nechyběly ani jasné názory na politiku a vůbec směřování světa. „Neomarxisté zničili Ameriku,“ napsal předseda jedné z místních politických stran, podle něhož se neomarxismus jasně projevil mimo jiné právě umožněním korespondenčního hlasování.

Kdyby štáby republikánů a demokratů nevěděly, co s analýzou výsledků, stačí brnknout, v Česku jim určitě rádi poradíme.

Teď se ale už můžeme vrátit do oblasti epidemiologie a rozebírat vliv fotbalových zápasů na šíření koronaviru, přít se o otevření škol a jeho dopad na vývoj čísla R, popřípadě při mírném zlepšení situace opět vytáhnout oblíbenou hru na „chřipku a covid“.

Čekám už jen, kdy nějaká populární zpěvačka obě témata propojí a odhalí, že volby ve Státech rozhodly Gatesovy čipy v nose, které tam nacpal nic netušícím Američanům při testech na koronavirus.

Naštěstí se nám už blíží ono požehnané období národní jednoty, kdy se hlavním diskusním tématem stane bramborový salát. Hrášek ano, ne? Dávat šunku, nebo nikdy?

Snad alespoň v této klíčové diskusi roku najdeme moment družného souznění a pospolitosti. I když počkat: je taková příprava domácí majonézy spíš projevem zapšklého zpátečnictví, nebo blouznivého environmentalismu? Aha?