Otesánci

Když jsem před dávnými lety narazil v newyorském Chinatownu poprvé na restauraci „all you can eat“, zareagoval jsem v duchu svého tehdejšího věku i kurzu koruny k dolaru: „No neber si, když můžeš.“ Pachuť po smažených nudlích a přepáleném tuku z wok pánví jsem cítil ještě tři dny.

O pár roků později se princip „all you can eat“ usadil v české politice. Dvojice Pavel Bém, Roman Janoušek (neboli Mazánek s Kolibříkem, jak se oslovovali ve svých šifrovaných hovorech) ho dotáhla k dokonalosti na pražském magistrátu, výřečný David Rath takhle hospodařil ve středních Čechách – to abychom si připomněli jen ty nejznámější otesánky. Ušetřeny nezůstaly ani státní či městské firmy, stačí si vzpomenout na ČEZ za éry někdejšího šéfa Martina Romana nebo nejrůznější dopravní podniky od Prahy po Liberec.

Dnešní parta „čaulidí“, kteří údajně přišli do politiky bojovat proti Palermu, si se svými předchůdci v ničem nezadá. Pojďme se podívat třeba jen na jeden jediný resort. Desítky milionů mířící z Českých drah do Babišových novin, protože příslušnému manažerovi bylo naznačeno, že to je „všeobecně žádoucí“. Nebo důkladná starost party kolem místopředsedy ANO Jaroslava Faltýnka o miliardové zakázky na železnici, jak popisuje v tomto vydání Reportéra kolega Jaroslav Kmenta. Výkony skupiny přezdívané „Faltýnkovi spolužáci“ dávají vzpomenout na legendárního ministra Řebíčka, který si na dopravě přivydělal na nákup fotbalové Slavie, aby ji následně přivedl cugrunt.

Rozdíl mezi „dobou Palerma“ a dneškem tak lze spatřovat zejména v tom, že zatímco se dříve strany snažily posunout politiku modrým, červeným, zeleným či černým směrem, „čaulidi“ odhodili ideologii jako zbytečnou veteš a řídí stát zejména podle lajků na Facebooku. Což se například v boji s koronavirovou pandemií nezdá jako zrovna dobrá strategie.

V těchto dnech nás strany a hnutí přesvědčují, abychom jim svěřili vládu nad kraji s tím, že opravily tisíc ze sta krajských nemocnic nebo zachránily bambilion pracovních míst. Mějme, prosím, na paměti, že v krajských rozpočtech je i dnes stále ještě dost masa k ohlodávání a že teze „ten má dost, ten už hrabat nepotřebuje“ se v praxi ukázala jako zcela lichá.

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám hezký podzim, hodně zdraví a šťastnou ruku u voleb. Za celou redakci bych vám pak chtěl poděkovat za přízeň.

Zde si můžete poslechnout povídání Roberta Čásenského s Jaroslavem Kmentou o novém Reportérovi.