Jsem jako ten osel s mrkví
9. srpna 2020
Reportér 08/2020 · Číslo 72Jsem jako ten osel s mrkví
9. srpna 2020
Reportér 08/2020 · Číslo 72Jsem jako ten osel s mrkví
Na koleji se cpal fast foodem a vysedával v hospodě. Pak to jednoho dne otočil, přestal pít a začal cvičit jako o závod. Vyvinul vlastní tréninkové metody a dnes provozuje úspěšné tělocvičny Železná koule. Michal „Radar“ Vrátný, mladý muž, který chce jít pořád kupředu „jako osel za mrkví“ a do všeho se pouští na sto padesát procent.
Vystrč ten zadek! Pořádně! Představ si, že máš za sebou krabici a chceš ji odstrčit…
Michal Vrátný, vousatý třicátník s přezdívkou Radar, zakladatel a majitel posiloven Železná koule, mě právě učí dělat správně dřep. Ano, úplně obyčejný dřep, o kterém jsem si od první návštěvy mateřské školky až do nynějších šestačtyřiceti myslel, že na něm není nic komplikovaného. Ukazuje se, že je to trochu složitější. Správné postavení nohou, celá chodidla stále na zemi, pokyny, jak se správně nadýchnout a kdy vydechnout. A k tomu v ruce kettlebell, tedy železná koule s držákem, po níž se tělocvičny Michala Vrátného jmenují.
Tssss! Ozve se krátký a silný zvuk, jako když pustíte kompresor. To mi ovšem jen šéf Železné koule ukazuje ten správný výdech. Nakonec mne ale pochválí za dýchání i bez doprovodného syčení. „To je ono, je potřeba dostat vzduch až dolů do břicha a pak při zvednutí vydechnout. Správná práce s dýcháním pomáhá, člověk zvládne mnohem víc,“ vysvětluje.
Je příjemné prázdninové ráno a v tělocvičně ve čtvrtém patře budovy někdejšího Knižního velkoobchodu v Opatovické ulici v centru Prahy se potí zhruba patnáct dalších mužů a žen. Cvičí ve skupinkách s instruktory, což je základní princip fungování Železné koule. Skupinové cvičení, vzájemná spolupráce, tykání a povzbuzování. „Panuje tady taková přátelská atmosféra. Nikdo nikoho nesoudí ani se nevytahuje. Naopak ti pokročilejší se snaží pomoci nováčkům,“ říká Michal a vysvětluje, že se ve skupinách záměrně potkávají lidé, kteří jsou na různém stupni výkonnosti. „Kdokoli se kdykoli může připojit do jakékoli skupiny. Trenéři jsou na to připravení a vyškolení a dovedou poskytnout kvalitní trénink v různých úrovních zároveň,“ pokračuje.
Je to efektivní jak z pohledu samotného tréninku, tak i z hlediska byznysu. „Původně jsem vždycky otevřel nový kurz pro začátečníky a pokračoval s nimi. Jenže lidé pak postupně odpadali, což je u cvičení zcela běžné. Najednou pak zbyli ve skupině třeba tři, a to už se moc nerentovalo. A noví zájemci zase museli čekat, než se za čas otevře další skupina začátečníků. Tak jsme to změnili a vymysleli systém, jak zapojit každého hned, když chce začít. To je samozřejmě mnohem efektivnější,“ popisuje Michal a zdůrazňuje, že výhodnější je to i pro klienty, protože je to levnější, než kdyby platili za individuální hodinu, a přitom dostanou od trenéra velmi podobnou službu.
Podpořte Reportér sdílením článku
Zakladatel magazínu Reportér.