Prezident mimo hru
10. května 2020
Reportér 05/2020 · Číslo 69Prezident mimo hru
Miloš Zeman se během koronavirové krize dobrovolně odebral mezi figury druhého sledu. Muž, který míval neomylný instinkt na to, kdy výrazně vystoupit, tentokrát vyklidil pole. A pokud už něco řekl, vypadal při tom, jako když ho to vůbec nezajímá a nebaví.
Když po dlouhých dnech rouškových zmatků dorazily ve druhé polovině března letecky první dodávky ochranných prostředků nakoupených v Číně, děkoval místopředseda vlády Jan Hamáček Miloši Zemanovi: prohlásil, že bez prezidentových kontaktů by respirátory a další materiál nebylo možné tak rychle získat.
Roli prezidenta ocenil i předseda vlády, sám Miloš Zeman pak poděkoval Číně za pomoc v televizním projevu. Jinak ale během tohoto vystoupení působil prezident značně unaveným a letargickým dojmem. Asi jako člověk, který ví, že by měl něco říci, ale moc se mu do toho nechce, a nakonec svolí, ať tedy tu kameru někdo pustí a že bude chvíli něco povídat. Obsah i přednes tomu odpovídaly.
Později nejvyšší ústavní činitel republiky přidal ještě ani ne tříminutové poselství během velikonočních svátků a dva tři rozhovory na kameru. Opět bez nějakého většího zápalu či zájmu. Miloš Zeman v době koronavirové pandemie rozhodně nebyl výrazný státník, který by dodával spoluobčanům energii a naději.
Než roli prezidenta republiky během koronavirové krize to tak mnohem spíše připomínalo emeritního předsedu dostihového spolku. Nezapomenou mu poděkovat za zásluhy – a pak ho posadí někam na kraj do čestné lóže, aby se díval na koníčky a nikdo o něj zbytečně nezakopával.
Do této role ovšem Miloše Zemana neodsoudily okolnosti ani nevděčné okolí, pasoval se do ní zcela sám. Jistě, prezident už není žádný mladík a nelze od něj očekávat, že bude někde vidět dvanáct hodin denně. O to více by ale mohl využívat příležitosti k tomu, aby vystupoval jako skutečná hlava státu.
Podpořte Reportér sdílením článku
Zakladatel magazínu Reportér.