Přece nemůžu zklamat svou úžasnou ženu
5. dubna 2020
Reportér 04/2020 · Číslo 68Přece nemůžu zklamat svou úžasnou ženu
5. dubna 2020
Reportér 04/2020 · Číslo 68Přece nemůžu zklamat svou úžasnou ženu
Pokud by se do encyklopedií jednou hledala definice významu „mít podnikatelského ducha“, mohl by Libor Musil sloužit jako ideální příklad. Začal podnikat mezi prvními, hned v lednu 1990. Vytrvale hledá a úspěšně nachází nové obchodní příležitosti. Nejčerstvěji se svou firmou sází na kancelářské budovy a výrobní haly pokryté zelení.
Pustili jsme se do podnikání hned v lednu 1990. Já byl strojař, tchán stavař. Stavařina tehdy jela, když se otevřely hranice mezi západním a východním Německem, začali západní Němci na východě masivně investovat, a my tam tak měli stavební zakázky. K tomu jsme dělali všechno možné. Stavěli jsme například montované haly. Tchán mimo jiné vymyslel i ten jeřáb a já zase začal dělat tapetovací stolky.
V Německu bylo tehdy náramně populární tapetování. A aby se tapety daly natřít lepidlem, pokládaly se na takový jednoduchý stolek. Ten pak majitelé buď vyhodili, nebo si na něj odkládali květináče. Vyvezli jsme jich tam stovky kamionů.
K tomu pak tchán ještě vymyslel, že budeme dělat izolační hmotu z drceného papíru. Koupili jsme na to linku z Finska a dávali izolaci do stěn montovaných dřevěných domků. To všechno jsme stihli za první tři roky po revoluci ve staré hale po bývalém cukrovaru.
Byla to pobočka Komerční banky v Přerově. Aniž bychom to věděli, dováželi jsme nejdražší stropní podhledy, které byly k mání. Ovšem uměly tlumit hluk, a díky tomu jsme je dovedli prodat.
Tehdy se běžně příčky mezi místnostmi zdily, jediná další varianta byly buď sololitové desky, nebo později sádrokarton. Přišli jsme na trh s příčkami, které byly usazeny v hliníkových profilech, a tím pádem se mohly posouvat a přendávat, což u sádrokartonových ani zděných bez bourání nešlo. Zase to bylo drahé – a zase to fungovalo.
Podpořte Reportér sdílením článku
Zakladatel magazínu Reportér.