Vsadili na uniformy, ještě než byly cool

V roce 1974 nastoupil mladý textilní inženýr Pavel Koutný do Oděvního podniku Prostějov. Dnes působí stále v Prostějově a ve stejném oboru, jen oděvní podnik má už dávno svůj a pod vlastním jménem.

„Nejprve jsem v OP dělal skladníka, pak jsem byl referentem zásobování, potom jsem vedl oddělení drobné a látkové přípravy,“ vzpomíná Pavel Koutný. Ještě později, ve druhé polovině osmdesátých let, přešel v rámci státního oděvního podniku na zahraniční obchod.

„Tehdy pražská Triola vyráběla košile ve Vietnamu. Vozili je loďmi do Černého moře a dál po Dunaji do Bratislavy. Jenže Dunaj v té době přes zimu často zamrzal, a tak se dodávky zpožďovaly. My jsme v Prostějově vymysleli jednoduché opatření, že si ty košile po moři necháme vozit do italského Janova, a bylo po problému,“ líčí Pavel Koutný s tím, že prostějovský podnik v té době šil ve Vietnamu zhruba dva miliony košil ročně, z nichž podstatnou část vyvážel do dalších zemí východního bloku. Poslední štací Pavla Koutného v OP Prostějov pak byly, už po pádu socialismu, dva roky ve funkci obchodního náměstka.

Nejprve se vrhnul na podnikání s více společníky, pak se z původní čtveřice ještě s jedním oddělil, ale nakonec se ani tenhle model „podnikání padesát na padesát“ neukázal jako dlouhodobě udržitelný. Proto se s manželkou Marcelou rozhodli před pětadvaceti lety, v roce 1995, založit rodinnou oděvní firmu.

„Od začátku jsem věděl, že se chci orientovat na zakázky pro stát a firmy a zejména na uniformy,“ říká Pavel Koutný. „Vnucoval jsem to už těsně po sametové revoluci i svým ředitelům v OP Prostějov, viděl jsem v tom dlouhodobou jistotu. Ale každý mě vždycky odbyl. Přece my, takový podnik, nebudeme šít nějaké uniformy pro ČSAD, říkali,“ vzpomíná. Podobně od uniforem ustoupily i další bývalé státní podniky, třeboňský Otavan či brněnský Kras. Pavel Koutný neuspěl ani u svých původních společníků v podnikání, ani jim se do uniforem nechtělo.