Mít rodinnou značku je to největší štěstí

Před dvaceti lety se zdálo, že snowboardy mohou převálcovat lyže a ovládnout horské svahy. Pak přišel jistý pokles. V jakém stavu je snowboarding dnes?

Přišlo období dalšího růstu zájmu. Zhruba před pěti lety byl trh s prkny ve svém nejnižším bodě. Od té doby vidíme opětovný nárůst celého odvětví a potvrzují to i naše obchodní čísla. Roste nejen prodej, ale i kvalita zákazníků.

Jak to myslíte? To se může nějak vyvíjet „kvalita zákazníků“?

Od poloviny devadesátých let až třeba do roku 2010 byl snowboarding velmi módní. V té době si kupoval vybavení na prkno kdekdo, i když třeba jezdil jen minimálně, nebo dokonce vůbec. Markantní to bylo zejména na asijských trzích. Dnes je situace jiná, až na výjimky investují do prken a vybavení ti, kteří pak opravdu jezdí.

A u těch je pak větší pravděpodobnost, že budou kupovat i další prkna, boty a podobně…

Proto jsou to z našeho pohledu perspektivnější zákazníci. Pro každého výrobce je samozřejmě skvělé, když v období módní vlny prodá co nejvíce. Ovšem z dlouhodobého hlediska jsou důležití hlavně ti, kteří nakupují opakovaně.

Řada jezdců také se snowboardingem zestárla…

Před lety to byl sport pro lidi pod třicet, dnes máme jezdce, kterým je hodně přes padesát, nebo i přes šedesát. Kdybychom dříve řekli o nějakém produktu, že je určen pro lidi přes čtyřicet, byla by to sebevražda. Nikdo nechtěl výbavu pro starší lidi, každý se chtěl cítit mladě. To se ale mění. Děláme část prken, která jsou pro starší jezdce, kteří nechtějí dělat kdovíjaké komplikované skoky a ježdění si zkrátka užívají.

Konec rivality s lyžaři

Už jsme zmínili pokles zájmu před pár lety. Proč k němu došlo?

Byla to kombinace řady důvodů. Zimní sporty zdražily. Nároky lidí na střediska, hotely, kvalitu lanovek, úpravu sjezdovek vzrostly, každý očekával perfektní servis. Střediska tak hodně investovala, a to se pak promítlo do cen permanentek, ubytování i ostatních věcí okolo.

Speciálně v Rakousku nebo Švýcarsku šly ceny hodně nahoru.