Nezírej do toho

To bylo slávy, když dcera před koncem roku oslavila desáté narozeniny. Dosáhla tak věkové hranice, kterou jsme doma stanovili pro vlastnictví mobilního telefonu. Do té doby ji totiž ohrožovala řada vážných rizik. Od sociálního vyloučení („Mobil má ve třídě už fakt každej!“) přes rozpad rodinných vazeb („Nemůžu ani zavolat babičce!“) až po katastrofální nevzdělanost („Jak asi napíšu holkám o úkoly, když budu ve škole chybět, co?“).

Po dvou měsících lze říci, že mobil je častěji vybitý než zapnutý, babičce se volá sotva jednou týdně a spolužačky má v kontaktech uloženy tak asi dvě. Ani hry na telefonu nehraje. Mnohem zábavnější je totiž přetahovat se o tablet s mladším sourozencem. U kterého – světe, div se – propuklo ono palčivé riziko sociálního vyloučení přesně v den, kdy dostala mobil sestra. Ovšem tomu, že i ve druhé třídě už „má mobil skoro každej“, moc nevěříme.

Mladší potomek se tak musí spokojit s občasným užíváním tabletu a já při tom trénuji umění zenové trpělivosti, když slyším výroky jeho oblíbených „gejmrů“ (to jsou takoví chlapíci, co hlasitým hýkáním komentují videa, na kterých sami sebe natočili, jak hrají hry). Obvykle to končí odebráním tabletu, proti čemuž syn hlasitě protestuje, zatímco já v roli moudrého otce připojuji ponaučení „nezírej na to, zblbneš“.

Statistiky, které zmiňuje téma o dětech a mobilech uvnitř tohoto čísla, jsou docela alarmující, podstatné procento dětí například tráví na internetu více než čtyři hodiny denně. A o víkendech tato porce ještě roste. Tím se přece starostlivý rodič musí zabývat.

Nedávno mi ovšem roli zodpovědného dospělého začala narušovat taková nemilá věc. Můj vlastní telefon každý týden ukazuje přehled času stráveného u obrazovky. A denní průměr povážlivě se blížící třem hodinám se dá jen stěží vysvětlit prací a dalšími užitečnými činnostmi (pokud tedy nebudeme považovat zevlování na sociálních sítích za práci a sledování sportovních přenosů za užitečnou činnost).

Nabízí se tak otázka, zda to zblbnutí, před kterým varujeme své děti, nepostihlo už dříve nás, jejich rodiče. Možná bychom ten „internetový dozor“ měli naordinovat i sami sobě.

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám krásný únor, více času nad papírem než u obrazovek a příjemné čtení.

P. S.: Příští číslo vychází v pondělí 9. března.