Jak vysvobodit Česko ze stavebního suterénu?

Žebříček „Doing Business“, který vzniká pod patronací Světové banky a srovnává podmínky pro podnikání v celkem 190 zemích, nevychází pro Českou republiku nijak zvlášť tragicky. V celkovém pořadí je Česko na jedenačtyřicátém místě, těsně za Polskem a Portugalskem (a ovšem také Rwandou), až za námi je Nizozemsko či Belgie, s větším odstupem pak Itálie či Lucembursko. Ve většině sledovaných kritérií se tuzemské podmínky pro podnikání pohybují v solidním průměru, v přístupu k elektřině a zejména v podmínkách pro přeshraniční obchod je dokonce Česko hodnoceno velmi vysoko.

Tři kategorie jsou však velmi nelichotivé. Ve vymáhání závazků vyplývajících ze smluv (což by se dalo přeložit také jako rychlost soudních procesů) jsme 103. na světě. V tom, jak snadné je u nás začít s podnikáním, jsme na 134. místě. Naprosto nejhorší je ovšem výsledek v kategorii „získávání stavebního povolení“. Tady se Česko umístilo až na

157. místě a je obklopeno zeměmi, jako jsou Moldavsko, Honduras a Východní Timor. Jsme na tom nejhůře ze všech zemí Evropské unie, jen o něco lépe než my si stojí Chorvatsko, Rumunsko a Slovensko. Takoví Rakušané, o jejichž stavebním řízení se také traduje, že je velmi komplikované, jsou o více než sto míst před Českem.

U podobných žebříčků lze vést polemiky o tom, nakolik jsou vypovídající. Česká realita ovšem velmi nelichotivému umístění odpovídá. „Na stavební povolení u bytového domu se dnes v Praze v průměru čeká 1 103 dnů,“ uvedl loni na podzim na konferenci Bydlení 20/21 Ondřej Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR). Tisíc sto tři dnů, to jsou tři roky, a ještě týden navrch. Od loňského roku se přitom v procedurách nic nezměnilo.

Jeden úřad, jedno razítko

Podstatné zrychlení a zjednodušení celé procedury má přinést nová podoba stavebního zákona. Měl by změnit současnou praxi, kdy stavebníci – a je jedno, zda se jedná o developery bytových komplexů, stavitele dálnic nebo železnic, či třeba jednotlivce, který chce stavět dům – musejí získávat povolení, vyjádření a razítka od řady různých institucí. Report Světové banky napočítal celkem jedenadvacet procedur, kterými by žadatel o povolení musel projít, pokud by si chtěl postavit „běžný obchod“ bez dalších speciálních nároků na hygienu či bezpečnost, tedy například knihkupectví nebo papírnictví. Průměrný počet procedur ve vyspělých zemích je přitom poloviční. „Naším cílem je zrychlit a zefektivnit povolovací procesy ve všech právních předpisech, které upravují nebo se dotýkají veřejného stavebního práva v České republice,“ říká za Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), do jehož gesce příprava nových stavebních předpisů spadá, mluvčí Vilém Frček.