Volejte majiteli

Byla neděle 27. října, 22 hodin a 16 minut a skupina PPF oznámila, že podepsala dohodu o převzetí mediální skupiny CME. Jednoduše že Petr Kellner kupuje českou Novu, slovenskou Markízu a další stanice v jihovýchodní Evropě.

PPF sdělila, že hlavním důvodem k obchodu je zájem o strategické propojení mediálního byznysu s telekomunikacemi, v nichž skupina působí. Takový záměr je z obchodního hlediska logický, děje se tak po světě často. Zajímavé jsou však dopady transakce, které překračují rovinu byznysu. Na Slovensku se vyrojily úvahy, co bude s Markízou, v dalších zemích se mluví o dopadech na tamní politiku.

V Česku jsou na nákupu televize Nova nejzajímavější dva aspekty. Jednak se tak symbolicky završil odchod zahraničních vlastníků z největších českých médií. A pak je zde otázka, nakolik může – a zda bude – PPF využívat obsah Novy k prosazování či obhajobě svých zájmů.

(Ne)zlaté české ručičky

Jakožto někdejší zaměstnanec a několik let také šéfredaktor novin, které patřily německým vlastníkům, mohu říci, že zahraniční vlastnictví s sebou přinášelo různá drobná úskalí, jako je nepružné rozhodování a přebujelost managementu. Z pohledu redakce však mělo jednu obrovskou výhodu. Vlastníci neměli v České republice jiné zájmy, ani obchodní – a už vůbec ne politické. Spolu s vyspělou vydavatelskou kulturou to vytvořilo téměř ideální prostředí pro svobodnou a nezávislou žurnalistiku.

Petr Kellner se teď zařadil po bok Andreje Babiše, Daniela Křetínského s Patrikem Tkáčem, Marka Dospivy a také Zdeňka Bakaly. Všichni vydělali peníze v jiných, zcela nepříbuzných oborech, aby pak v příhodnou chvíli koupili média od odcházejících zahraničních majitelů. Všichni měli nebo stále mají alespoň část svého byznysu založenou na obchodní spolupráci a dalších kontaktech se státem či jinými složkami veřejné sféry. A to často nejen v Česku, ale i v dalších zemích. Proto je ve všech těchto vztazích obsažen latentní konflikt zájmů, u jednoho z vlastníků ještě korunovaný jeho vrcholnou politickou funkcí.