Tvůrce českého basketbalového zázraku. Za vším stojí maminka

Na mistrovství světa v basketbalu v roce 2019 ho mohli diváci nejčastěji vidět, jak v tmavém obleku, rozhalené bílé košili a bílých sportovních botách přechází kolem postranní čáry. Zatímco hráči na lavičce českého národního týmu v koncovce důležitých vítězných zápasů bouřlivě slavili každý koš, trenér Ronen Ginzburg si po úspěšné střele nejčastěji založil ruce v bok a o pár vteřin později už dirigoval tým do obrany. Na jeho tváři bylo ovšem znát, jaké emoce prožívá. Přivedl český národní tým k nečekaně skvělému výsledku, když s ním postoupil do čtvrtfinále a následně získal šesté místo. A zažil tak dosavadní vrchol své vlastní basketbalové kariéry.

O dva roky později uspěl s českou reprezentací v olympijské kvalifikaci a basketbalisté se stali jediným kolektivním sportem, který se z Česka na hry kvalifikoval. Popravdě, na hrách neoslnili. Měli smůlu na těžký los, který jim do skupiny přisoudil USA a Francii, dva týmy, které se později střetly ve finále olympijských her. K tomu přibyly zdravotní potíže lídra týmu Tomáše Satoranského. Češi tak porazili jen Írán a ze skupiny nepostoupili.

Před letošním mistrovstvím byla situace v jedné věci podobná, Satoranský si poranil kotník. Tým poslední čtyři utkání před šampionátem prohrál a určitě nebyl v optimální pohodě. Hráči i trenér mají ale extra motivaci předvést se v základní skupině před domácím publikem. Hráči jako Satoranský či Veselý to považují za vrcholnou událost pro jejich reprezentační generaci. K úspěchu by je měl vést kouč, se kterým zazářili o tři roky dříve v Pekingu.

Střední záložník pod košem

Na počátku sedmdesátých let začal osmiletý Ronen trénovat v izraelském klubu Beitar Tel Aviv, kterému byl věrný podstatnou část své hráčské kariéry. Že se jeho život spojí právě s tímto sportem, ale nebylo dost dlouho jasné. Až do patnácti let hrál také fotbal, a to na velmi slušné úrovni. Býval středním záložníkem v žákovských týmech nejslavnějšího izraelského klubu Maccabi Tel Aviv. „Bavilo mě obojí a v obou sportech se mi dařilo. Ovšem když mi bylo patnáct, řekla mi máma, že je potřeba se rozhodnout, na co se zaměřit naplno. No a rovnou taky rozhodla, že to bude basket,“ směje se dnes šestapadesátiletý Ronen Ginzburg při setkání v jedné z pražských kaváren. Proč připadal mamince lepší basket? „Měla pocit, že je tam menší výskyt problémových mladíků, což byla v té době v Tel Avivu asi pravda. A hlavně byla přesvědčená, že v basketbalu není tak velké riziko vážných zranění,“ vypráví muž s přezdívkou Neno, který se posléze stal oporou a také kapitánem izraelských mládežnických reprezentací.

Na rok pak odešel do Ameriky, kde hrál za školu Mercyhurst College, která je na břehu jezera Erie ve státě Pensylvánie, dnes se jmenuje Mercyhurst University. Dařilo se mu i tam, vynikal ve své parádní disciplíně, což byla střelba z dálky za tři body. Coby nováček se dostal mezi deset nejlepších trojkařů druhé nejvyšší univerzitní soutěže. Takhle napsáno to možná nezní až tak skvěle, ale byl to skutečně úctyhodný výkon. Nováčci obvykle statistikám univerzitních soutěží nedominují, a ti z ciziny tím spíše ne. „Kluci z reprezentace mi to nejdřív nechtěli věřit, ale já jsem v té době vážně býval dost dobrý,“ usmívá se trenér českého národního týmu.