Vláda zlevněné dráhy

V říjnu uplynou už dva roky od parlamentních voleb, v nichž zvítězilo hnutí ANO a po nichž prezident takřka obratem oznámil, že sestavením vlády pověří šéfa hnutí Andreje Babiše. Pokud se budou další volby konat v řádném termínu, tedy za dva roky, nalézá se vláda v poločase – a je tak logické podívat se, jaké konkrétní programové kroky vykonala a kam zemi posunula.

Technicky vzato, šlo o vlády dvě. První, složená pouze z ministrů nominovaných hnutím ANO, nezískala ve sněmovně důvěru, a tak ji loni v létě nahradil druhý kabinet, se sociálními demokraty a s tichou podporou komunistů. Premiér a šest dalších ministrů seděli v obou kabinetech, jinak se za pouhé dva roky na ministerských postech protočilo celkem osmadvacet lidí. Rekordní úmrtnost je na ministerstvu spravedlnosti, kde je Marie Benešová už čtvrtou osobou v čele úřadu od posledních voleb. Právě výměny ministrů a tahanice okolo kauz předsedy vlády jsou asi tím nejviditelnějším, čím se zatím Babišova premiérská éra zapsala do české politické historie.

Vládě je třeba přiznat, že splnila některé z bodů, které si sama naplánovala, zejména v sociální oblasti. K letošnímu červenci například zrušila takzvanou karenční dobu u nemocenské, tedy to, že zaměstnanci během prvních tří dnů nemoci nedostávali žádnou mzdu. Toto opatření zavedla před deseti lety Topolánkova vláda, jež tak chtěla bojovat se simulanty. Jistý efekt se dostavil, počet neschopenek klesl zhruba o třetinu.

Současná vláda však považuje toto opatření za asociální, ponižuje prý všechny zaměstnance, jedná s nimi jako s potenciálními simulanty a ohrožuje jejich zdraví. Řada lékařů sice vyslovila pochyby o skutečném dopadu karenční doby na celkový zdravotní stav obyvatelstva: nabízí se, že si prostě vláda nemohla nechat ujít příležitost udělat pěkné gesto na voliče-zaměstnance, zatímco většinu nákladů zaplatí zaměstnavatelé. Ale řekněme, že kabinet zde aspoň plní něco, co slíbil ve svém programu.

Se zaváděním dalších a složitějších kroků, včetně těch, k nimž se vládní koalice zavázala, už je to horší. Ohlásila, že chce pohnout s reformou důchodů – a nestalo se fakticky nic… Nečasova vláda s Kalouskem na financích, které se dnešní premiér tak rád vysmívá, to alespoň zkusila. Zavedla opatrnou možnost individuálního důchodového spoření; neměla však věc předjednanou s opozicí, a tak se s odchodem Nečasovy vládní sestavy poroučela do historie i penzijní reforma.