Česká naděje v golfové Evropě

Jako dítě jste hrál hokej za Vsetín. Co jste hrával?

Středního útočníka v první pětce. Hrál jsem ještě tenis, ale hokej byl pro mne číslo jedna.

Od vás z domova z Rožnova pod Radhoštěm to je do Vsetína zhruba třicet kilometrů. Jezdil jste denně?

Ano, každý den na půl šestou ráno. Vozila mě tam maminka – počkala, až skončí trénink, a pak jsme zase jeli zpátky do Rožnova do školy. Někdy jsme to stihli, někdy ne.

Prý jste s hokejem skončil, protože jste si zlomil ruku?

Zlomil jsem si ji ve dvanácti letech na snowboardu těsně před mistrovstvím republiky, my jsme ho pak vyhráli a já to musel sledovat jen z domova, to mi bylo hodně líto. Pak jsem začal mít trochu problémy s trenéry, protože do týmu byla „tlačenka“ pro jiné hráče. Rodiče mi v té době koupili první dvě hole a já si šel zkusit golf s mým prvním trenérem ve Valašském golfovém klubu, Martinem Měchem.

A tak se stal z hokejisty golfista?

První rok jsem si to byl zkusit jen párkrát, ale od dalšího roku mě to chytlo a začalo bavit. A jak jsem byl zvyklý hrát závodně hokej a tenis, tak jsem se naplno pustil i do golfu. Maminka mě pak místo do Vsetína na hokej vozila na opačnou stranu, do Čeladné na golf. O něco později mě pak golfová federace vyhlásila „objevem roku“ a od té doby už bylo jasné, že to s tím golfem bude vážná věc.

Americká zkušenost

V patnácti jste pak kvůli golfu mířil do Ameriky na střední školu. To šlo celkem rychle…

Jezdili jsme po juniorských turnajích a tam jsme potkali jednoho z hráčů, který měl za sebou rok nebo dva v Americe. Tak se daly dohromady veškeré rodinné peníze a vyrazil jsem. V tomhle směru jsem rodičům velmi vděčný, že mě od dětství maximálně podporovali.

Jel jste do té Ameriky sám?