Problém jste vy, pane premiére

Lidé, kteří se zapojili do série protestů proti premiérovi Andreji Babišovi, jež vyvrcholily předposlední červnovou neděli na pražské Letné, slyšeli mnoho zrazujících slov. K čemu jsou protesty dobré? Co se změní? Co kdyby vláda padla a dostal se do hry prezident s nějakým divokým řešením? Kde je nějaký plán B, který by měl nastat? Mohli se dočíst, že jsou placenými agenty bůhvíkoho, hrstičkou frustrovaných nespokojenců (tak pravil bývalý prezident), že skočili na lep a falešné argumenty našeptávačům, či snad dokonce že jsou rozvraceči republiky a kazí onen pověstný klid na práci. Zkrátka a dobře, že demonstrace proti Andreji Babišovi nemají smysl a žádný racionální důvod.

Není to tak, demonstrace důvod měly – a to zcela jasný, Babišovu nenasytnost. A smyslem protestů bylo vyjádřit právě s tímto premiérovým chováním zásadní nesouhlas. Což je věc zcela legitimní.

Arogance hodného strýce

Andrej Babiš rád hraje v politice roli mírně popleteného miliardářského strýce, který se opravdu snaží, maká pro lidi, aby se měli alespoň jako průměrný zaměstnanec Agrofertu, a překonává přitom nejrůznější nástrahy a protivenství. Občas něco trochu špatně řekne, třeba „sorry jako do mých peněz vám nic není“, někdy trošku blábolí, jako když „chce zpátky motýle“. Ale umí si z těch svých přešlapů udělat legraci a vždycky si to vytiskne na tričko nebo kšiltovku. Jeho „Čau lidi“ příspěvky na sociálních sítích jsou takovou novodobou verzí pohádky o hloupém Honzovi. Ten si také hodně vymýšlel, a nakonec na tom hezky vydělal.

Jenže v pečlivě budované fasádě se občas objeví trhlina, skrze kterou vykoukne jiný Babiš. Arogantní, mocichtivý sedlák, takový, který o statisícové demonstraci proti své osobě řekne, že „bylo hezky, tak šli lidi na koncert“. Ten, který uspořádá své ženě oslavu narozenin na farmě, na kterou si načerpal dotace pro malé firmy a na které kouzlil s údajnými reklamními výdaji firem ze svého holdingu. Fotky vysmátých manželů Babišových byly jako vztyčený prostředník směrem k veřejnosti: Podívejte, co nám můžete!

Nesmí to stříkat do očí

Právě přístup „my jsme vyhráli, vy nám polibte šos!“ je to, co žene spoustu lidí na náměstí po celé zemi. Podvědomě cítí, že demokracie není jen to, že se jednou za čtyři roky rozdají hlasy, ale že k ní patří také určitá pravidla chování v období mezi volbami.