Babiš v Paroubkově saku

Hnutí ANO vyhrálo volby do Evropského parlamentu. Dostalo půl milionu hlasů a získalo šest křesel. Matematicky si oproti minulým evropským volbám polepšilo, přesto je jeho výsledek z určitého hlediska horší než minule. Tehdy Babiš se svým hnutím vstupoval do voleb v pozici vyzyvatele, který bere vliv zavedeným stranám, nyní nastupoval z pozice jasného favorita a své téměř třicetiprocentní preference proměnil ve 21,2 procenta reálného volebního výsledku. Není divu, že byl rozladěný.

Výsledek Babiše opravdu těšit nemohl, celková souvislost pak ještě méně. Jistě, evropské volby jsou jiné a méně důležité než ty parlamentní. Účast je poloviční a nadprůměrný podíl mají voliči, kteří se o evropské dění zajímají – ať už proto, že EU považují za důležitou, nebo za mimořádně škodlivou. I s tímto vědomím jsou tu však zřetelně patrné dva trendy.

Jak ukázaly už loňské komunální volby, strany, které s Babišem spolupracují, na to doplácejí. Což může mít tři důvody. Části bývalých voličů těchto stran se zkrátka nemusí kooperace s Babišem líbit. Další část si pak může říci, že není důvod, proč volit „Andrejovo béčko“, když mohou volit Babiše přímo. A třetí důvod nabídl sociolog Daniel Prokop: ve vypjatých chvílích, kdy se premiér ocitá pod palbou (což je v předvolební kampani prakticky vždy), má podle jeho pozorování část voličů tendence ministerského předsedu hájit, a tak jeho preference rostou – ovšem téměř vždy na úkor sociálních demokratů a komunistů.

ČSSD a KSČM pobraly dohromady necelých jedenáct procent hlasů a jeden jediný europoslanecký mandát proti sedmi, které měly před pěti lety. O dvě křesla si na jejich úkor polepšil Babiš. Ale i kdybychom do tábora „hochů, co s Babišem mluví“ započítali SPD Tomia Okamury s dvěma mandáty, což je trochu divoká konstrukce, pořád je to v souhrnu méně než minule.

Evropské volby potvrdily, že naopak posilují pozice těch, kteří to s Babišem netáhnou. ODS, Piráti, TOP se STAN i lidovci jdou v celkových součtech procentních bodů vzhůru. Důvody mohou být různé, často nemusejí se vztahem k premiérovi a jeho hnutí vůbec souviset. Jisté však je, že voličům těchto stran rozhodně důsledné odmítání spolupráce s politikem-oligarchou nijak nevadí.