Budoucnost bydlení: Jak rozmrazit Prahu

Stavíme byty, které si ani náš nejvyšší management nemůže dovolit. Tento povzdech šéfa jednoho z největších českých developerů dokonale ilustruje stav na pražském trhu nemovitostí. Ceny bytů v Praze rostly mezi lety 2015 a 2017 v průměru o třináct procent ročně. Sto tisíc korun za metr čtvereční, což se ještě nedávno platilo za nejluxusnější byty v úplném centru, se pomalu, ale jistě stává běžnou normou.

Pro obyvatele Prahy je bydlení nejméně dostupné ve srovnání se všemi okolními metropolemi. Obyvatelé Hamburku, Berlína či Varšavy potřebují na průměrný – zhruba šedesátimetrový – byt necelý sedminásobek průměrného hrubého ročního příjmu. V Mnichově, Vídni, ale i Budapešti nebo Bratislavě je to mezi devíti- až desetinásobkem. Praha je ještě o poznání výš, obyvatelé našeho hlavního města musejí počítat s více jak dvanácti lety průměrného hrubého příjmu. V letošním roce se sice růst cen konečně zpomalil, ale příjmy rozhodně nerostou tak rychle, aby se dostupnost nových bytů pro pražské zájemce jakkoli zlepšovala.

„Pro pražský trh rezidenčních nemovitostí už několik let platí, že poptávka převažuje nad nabídkou. A to samozřejmě hnalo ceny vzhůru,“ říká Pavel Kliment, partner poradenské firmy KPMG, který se specializuje na oblast nemovitostí. Ona nabídka, tedy počet bytů, které se prodávají a stavějí, je přitom škrcena zejména ze strany úřadů. Jednak obecně nízkou vstřícností k novým stavbám a také velmi zdlouhavými administrativními procesy.

Příliš pomalá razítka

Příčin je několik. Tou první je klasické „politické kyvadlo“. Po horečném a leckdy i poněkud necitlivém budování v devadesátých letech a na počátku nového tisíciletí se ve volbách v letech 2010 a 2014 prosadily v mnoha pražských částech strany a uskupení, které slibovaly „přítrž developerskému řádění“. To se stalo ve stejné době, kdy kompetence k povolování staveb přešly z celopražské úrovně na jednotlivé městské části. V Praze je tak dnes místo někdejšího jednoho hned dvaadvacet stavebních úřadů, ovšem počet odborně způsobilých úředníků samozřejmě skokově nenarostl.

„S rychlostí povolování staveb se nepotýká pouze Praha, ale celá Česká republika, která v oblasti vydávání stavebních povolení patří dokonce mezi nejpomalejší země na světě,“ říká právník František Korbel z kanceláře Havel & Partners, jež se problematice stavebního práva dlouhodobě věnuje.