Americký sen

V sezoně 2017/2018 jste prožil zatím nejlepší rok. Dvě vítězství na turnajích na Havaji a v Arizoně. Pomohlo, že už jste hrál na univerzitě třetím rokem?

Určitě. První rok byl hrozně těžký, změna prostředí a všechno, co s ní souvisí. Člověk se také cítí pod tlakem, aby naplnil to očekávání, které do něj trenér i škola vkládají. A také hřiště jsou jiná.

V čem se liší?

Největší změna je, že jsou tam výrazně rychlejší greeny. V Česku jsou pomalejší greeny než na západě Evropy a v Americe je to ještě o třídu jinde. A platí, že čím je soutěž kvalitnější, tím dále zrychlují.

Co to znamená pro vaši hru?

Promítne se to nejen do puttování, ale také do celé strategie hry. U nás mohu pokaždé prakticky mířit na vlajku a vím, že i když mi míč uteče mimo green, tak si ho při přihrávce dovedu zastavit. To je na řadě amerických greenů nemožné, takže musíte dopředu myslet na to, odkud a kam by měla jít další rána. Zhruba rok a půl mi trvalo, než jsem si zvykl.

Počítá se s tím, že ve třetím a čtvrtém roce by hráči měli týmu svými výkony vracet ty první dva nováčkovské?

Obecně se to tak bere, i když jsou samozřejmě i výjimky. U mě se to potvrdilo, loni na podzim jsem ze sedmi turnajů byl vždy v první dvacítce a dva vyhrál. Na každém turnaji hraje zhruba sto hráčů, navíc naše škola patří do skutečně silné golfové oblasti, takže konkurence je silná. Proto to byl takový úspěch.

Po Novém roce ale přišlo naopak slabší období. Čím to bylo?

Potřeboval jsem udělat nějaké změny se svým tělem pro příští léta. Pokud za rok po ukončení školy přestoupím k profesionálům a budu se chtít golfem živit, budu objíždět prakticky každý týden nějaké turnaje a tělo musí být na takovou zátěž připraveno, a to moje zatím nebylo. No, a možná jsem to s tím cvičením trochu přehnal. A pak mi to v jarním semestru moc nešlo. Až ke konci to bylo lepší.

Dostane se hráč v takové chvíli pod tlak?