Pro úspěch si dojeli do Spojených států
3. června 2018
Reportér 06/2018 · Číslo 46Žádný plán není tak divoký, aby nešel vyzkoušet. Alespoň když je vám hluboko pod třicet a věříte ve své schopnosti. A tak se firma čtyř českých mladíků vypravila zkusit štěstí do San Francisca. Nešlo to hned, ale povedlo se. Dnes firma STRV vyrábí v Česku software pro americký trh. A zjevně se jí to dobře daří.
Při pohledu zvenku je kancelářská budova na pražském karlínském nábřeží podobná jako všechny sousední: sklo, beton, chladná vstupní hala s recepcí. V patře, které obývá firma STRV, je však velmi nekancelářská atmosféra. Tu a tam leží pes, co chvíli se v uličkách mezi stoly prožene někdo na longboardu (což je, pro vysvětlení dříve narozeným, delší a nyní populárnější verze skejtu). Většina lidí, které návštěvník vidí kolem sebe, nepřesáhla třicítku, někteří ani zdaleka. V pondělním odpoledni se do oken opírá slunce, lidé za počítači působí, jako by přítomnost psů ani pohyb kolegů na kolečkách moc nevnímali. Většina se soustředí na obrazovky svých počítačů nebo se o něčem tlumeně baví s dalšími mladými ženami a muži v tričkách a teniskách.
Tady vznikají aplikace pro klienty, kterými jsou téměř výlučně americké firmy. A stále více také vlastní produkty skupiny STRV. Z někdejšího malého vývojářského studia se během let stala velká technologická společnost, která zaměstnává téměř dvě stě lidí, její obraty se počítají ve stovkách milionů a jen za loňský rok její lidé nalétali mezi Českem a USA na 1 250 000 kilometrů.
Její čtyři vlastníci se znají díky společným studiím. David Semerád a Martin Šťáva chodili na stejné gymnázium a od roku 2004 začali spolupracovat na některých projektech pro klienty. Ze střední školy se zná i dvojice Lubo Smid a Pavel Zeifart, i oni spolu spolupracovali, Lubo v roli vývojáře a Pavel coby designér. Když pak odešli na vysokou, seznámili se s Martinem Šťávou. V roce 2012 se všichni čtyři dali dohromady, když po Pavlovi i Lubo přistoupil k vývojářskému studiu s názvem „uLikeIT“, které předtím založili David a Martin.
Na českém trhu se jim ovšem nedařilo nacházet takovou práci, jakou by si představovali, a tak poměrně záhy padlo rozhodnutí, že se pokusí „dobýt Ameriku“. Prvotním impulzem bylo, že se firma dostala do programu CzechAccelerator od CzechInvestu. Obnáší to menší sumu peněz a také zprostředkování určitých základních kontaktů.
David Semerád se tedy sebral, koupil letenku a odstěhoval se do San Francisca. Navštěvoval konference, budoval kontakty, prokousával cestu. Po půl roce se k němu připojil Lubo Smid a střídavě trávili ve Spojených státech většinu času. „Trvalo to asi rok, než jsme se dostali k nějakým prvním pořádným zakázkám,“ vzpomíná Smid s tím, že ve vývoji firmy vidí tři klíčové momenty: rozhodnutí věnovat se mobilním aplikacím v době, kdy se jim věnoval jen málokdo; rozhodnutí vyrazit do Ameriky a pak získání prvních kvalitních referencí z odvedené práce. Ty jsou vždycky velice důležité; pro firmu z východní Evropy, jak jsme v americkém byznysu pořád bráni, pak o to důležitější. „Podařilo se nám získat zakázky od dvou startupů z akcelerátoru Y Combinator, který je jeden z nejprestižnějších v Americe, což pak otevíralo dveře dál,“ líčí Smid.
Podpořte Reportér sdílením článku
Zakladatel magazínu Reportér.