Pozor! Soutěž o nejdrzejší cenu

Máme tady poblíž redakce restauraci, kde se občas stavím na oběd. Není to rozhodně žádné top 100 české gastronomie, ale najíst se tam dá poměrně slušně.

Provozovatel pružně pracuje s cenami, kvůli EET je zvýšil hned dvakrát, poprvé hned, když zákon prošel parlamentem, podruhé, když začalo EET platit. Ale co, lidí má pořád dost, klientela v okolí náměstí Republiky je zjevně dostatečně cenově elastická, takže lze jen gratulovat.

Před časem však začal podnik ujíždět na cenách nápojů. Malá Bonaqua byla nejprve za 39, pak poskočila na 59 korun za čtvrtlitrovou lahvičku. Nejsem, myslím, zrovna spořínek, ale devětapadesát za dva doušky sodovky už mi připadá skoro hodně, a návštěvy jsem proto omezil.

V jednom teplém dubnovém dnu jsem se zase zastavil. Objednal jsem si španělského ptáčka a požádal o velkou vodu. „Máme kohoutkovou,“ pravil číšník. „Ale je hrazená,“ dodal tiše. „Tak mi ji dejte, jestli nestojí kilo,“ odvětil jsem rozverně při znalosti místní nápojové cenotvorby.

Číšník nehnul brvou, donesl karafu vody, a k ní dokonce i skleničku a pár plátků citronu. „Vida, jde to,“ pomyslel jsem si. Požádal jsem o účet a dostal ho. S litrem kohoutkové za 98 korun českých. Ano, „kilo“ nestála, ale nehoráznost je to do nebe volající…

Zajímalo by mne, jestli existuje někde něco za ještě drzejší cenu. Proto vyhlašujeme soutěž „o nejdrzejší cenu“. Pište nám své tipy na facebookovou stránku magazínu Reportér. Za nejzajímavější tipy věnujeme roční předplatné. A nebude za padesát tisíc, ale zadarmo.