Jaroslav Kulhavý: Osamělý jezdec s dobrou hlavou

Když jde Jaroslav Kulhavý do práce, jednoduše nasedne před domem v Čeladné na kolo. Hlavní pracovní šichta mu začíná denně kolem desáté a trvá zhruba čtyři hodiny. Za tu dobu ujede buď kolem sto dvaceti kilometrů na silnici, nebo nějakých sedmdesát osmdesát v terénu. Taková porce je ukrutná, i kdyby ji měl člověk jet jednou za týden, ale nejlepší český biker si to dává každý den. Mimo závodní sezonu takhle trénuje šestkrát týdně, v sezoně pak mezi cestami na závody.

„Upravuji to i podle počasí. Když vím, že bude ráno pršet a odpoledne má být hezky, nepojedu zbytečně ráno do deště. Obvykle ale vyjíždím v těch deset. Někdy jsou ty čtyři hodiny ve stabilním tempu, jindy tam mám úseky s velkou intenzitou, záleží na tom, co mám zrovna v tréninkovém plánu,“ vypráví Jaroslav Kulhavý u lehkého oběda chvíli poté, co slezl z kola a převlékl se do civilu. Působí přitom naprosto svěžím dojmem a opravdu byste nehádali, že zrovna odjel čtyři hodiny po beskydských kopcích. „Odpoledne pak mívám ještě nějakou druhou fázi, běh, plavání nebo regeneraci,“ popisuje cyklista svou denní rutinu.

Tréninkový plán si už od nějakých dvaceti let dělá sám. Spolupracuje s reprezentačním trenérem Viktorem Zapletalem, ale s ním řeší spíše rozpis závodů, termíny zimních soustředění v teple a jiné dlouhodobé záležitosti. Další důležitý člověk je biochemik Emil Bolek, který Jaroslavovi dělá testy. „Před závodem a po závodě mi odebere krev, měří zejména laktáty, ale i další metabolity v krvi. Z výsledků je pak vidět, jak na tom organismus je. A podle toho se pak upravuje třeba tréninková intenzita,“ popisuje cyklista. Emil Bolek je velmi uznávanou kapacitou v oboru, pracoval s lyžařkou Kateřinou Neumannovou, později s veslaři Synkem a Knapkovou a stará se i o český biatlonový tým. „Několikrát do roka také děláme testy, které ukazují, jak na tom jsem třeba v porovnání se stejným obdobím v minulém roce. Protože pocit je jedna věc, ale druhá jsou pak konkrétní čísla a data, o která se můžu opřít,“ říká Kulhavý.

Cyklistika na horských kolech je ve srovnání s tou klasickou silniční, jakou známe třeba z Tour de France, mnohem individuálnější sport. A to jak při závodech, kde nejsou žádné týmy, které by jely na svého lídra, tak i při tréninku. Tým Specialized Racing, za který už léta jezdí Jaroslav Kulhavý, má závodníky a závodnice z celé planety. „Máme tam borce, kteří závodí v USA nebo v Jižní Africe a na Novém Zélandu, kde je sezona během naší zimy, takže jsme v průběhu roku v jiném rytmu,“ vysvětluje Jaroslav, proč je představa společných tréninků nereálná. „To se spíš domlouváme na národní úrovni,“ říká. V Dukle, jejímž je členem, je několik reprezentantů, proto na zimní pobyty na Mallorce, kde se najíždějí na silnici velké porce kilometrů před sezonou, vyrážejí společně. „Jezdí se kolem šesti hodin denně. A je fajn, když při tom člověk může s někým prohodit slovo. Rubat do toho sám celé dny je psychicky docela náročné.“

Vyhrajeme pro Burryho

Závodníci nejprve v tréninku pracují na vytrvalosti a pak teprve přidávají více a více tréninků na rychlost. Proto se do závodního kalendáře v onom vytrvalostním období Jaroslavu Kulhavému dobře hodil březnový etapový závod dvojic Cape Epic, který se jezdí v Jižní Africe. Osmidenní závod letos obsahoval 653 kilometrů v těžkém terénu a Kulhavý jej ve dvojici s Američanem Howardem Grottsem vyhrál. Pro českého závodníka to bylo třetí vítězství při čtvrté účasti, vyhrál i v letech 2013 a 2015, loni skončil druhý. Ve všech třech minulých případech byl jeho partnerem Švýcar Christoph Sauser, jedna z legend tohoto závodu.