Novináři u výslechů

V posledních měsících dostávají tři přední čeští investigativní reportéři Jaroslav Kmenta, Janek Kroupa a Sabina Slonková často dopisy s úředním pruhem. Orgány policie a Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) si je zvou na výslechy a vyptávají se, odkud získali informace k případům, které popisují.

Mimořádná aktivita vyšetřovatelů, stejně jako otázky, které se snaží novinářům klást, působí velmi podivným dojmem. Oficiálně orgány říkají, že pátrají po únicích utajovaných skutečností a tzv. živých informací ze spisů. Zdá se však, že jde spíš o pátrání po zdrojích informací, které by nejraději tajili konkrétní političtí hráči.

Pochopení pro státní zájem

Svobodě projevu se věnuje článek 17 Listiny základních práv a svobod. Praví se v něm, že je svoboda projevu zaručena, že je cenzura nepřípustná, a je v něm také bod 4, který vymezuje, za jakých okolností může být svoboda projevu ze strany státu okleštěna.

Doslova zní takto:

„Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.“

Z dosavadní praxe víme, že česká média většinou umějí adekvátně reagovat v situaci, kdy jde o ohrožení života, bezpečnosti či jiných oprávněných zájmů státu. Například na jaře 2013, kdy byly uneseny v Pákistánu dvě české občanky, se ministerstvo zahraničí obracelo na média s prosbou, aby omezila informování na nezbytné minimum s odůvodněním, že se stát bude snažit vyjednávat s únosci o propuštění obou žen. Po důkladném zvážení se vedení redakce MF DNES, v němž jsem tehdy působil, rozhodlo žádosti vyhovět. Podobně, pokud jsem mohl sledovat, reagovala i ostatní velká média (to, že byla po propuštění žen zveřejněna částka výkupného, je věc druhá a podle mého názoru by bylo správné sumu nepublikovat). Podobných příkladů bychom v historii soužití českých médií a bezpečnostních zájmů státu nalezli více.

Osobní zájmy politiků

Materiály, které publikovali Kmenta, Kroupa a Slonková, se ovšem žádného takového případu netýkaly. Nejde v nich o ohrožení bezpečnosti státu, ale maximálně tak o ohrožení politických a obchodních zájmů některých politiků. Většina případů, na které se vyšetřovatelé novinářů ptali, se úzce či vzdáleněji dotýká kauz, v nichž se odrážejí zájmy premiéra v demisi Andreje Babiše. Není to náhodou tak, že snaživé orgány chtějí udělat nejmocnějšímu politikovi pomyšlení?

Druhým možným výkladem by bylo, že orgány policie a GIBS jen zkoušejí investigativním novinářům, kteří jsou dlouhodobě kritičtí vůči politické moci odprava doleva, od ODS k sociálním demokratům, od lidovců k ANO, znepříjemnit život. A také je trochu zastrašit, aby si moc nevyskakovali. Jak si jinak vysvětlit, že se orgány na jaře roku 2018 zabývají také informacemi ze spisů, kde jsou hlavní aktér (František Mrázek) i hlavní zametač pod koberec (Stanislav Gross) oba na pravdě boží.

Vyšetřovatelé se zaštiťují tím, že prověřují trestní oznámení, které bylo v této věci podáno v první polovině roku 2017. Nicméně už od září 2017 věděli z prvního výslechu, že Kmenta svůj zdroj informací neprozradí, na což má ze zákona právo. Proč mají nyní potřebu podrobovat novináře dalšímu obsáhlejšímu výslechu k textům, které byly i dvanáct let staré, a proč se ho snažili přimět k podepsání protokolu o mlčenlivosti ve vztahu ke zmíněným spisům, nedává moc smysl. Snad leda v tom, že se ve starých spisech Krakatice a Kmotr vyskytují i lidé dosud činní na politické scéně a že jimi tu a tam prochází i jméno premiéra.

Je samozřejmě možné, že se vyšetřující orgány jen svědomitě věnují únikům ze spisů a zmíněné reportéry si zvou proto, že často přicházejí s novými informacemi. To se dělo i v minulosti, současná intenzita zájmu bezpečnostních orgánů o práci investigativních reportérů je však zcela nebývalá.

Mezi případy, které zmínění reportéři v hlubší i zcela nedávné minulosti popisovali, je navíc řada těch, které měly být na politickou objednávku poslány k ledu. Často se jen díky práci reportérů podařilo, aby ta či ona kauza neskončila ve věčném zapomnění.

Citlivé kauzy nesmí poslat k ledu ani nynější horečná aktivita bezpečnostních orgánů. •