Lázně na duši

S postupujícím věkem si některé věci beru více než dříve. Osobně se mě dotýká, když vidím, jak strašně zhrubl český veřejný prostor. Odpuzují mě nenávistné projevy, hrubé nadávky i zcela neomaleně vyslovované účelové lži, ať už míří jakýmkoli směrem. Když koncentrace dosáhne míry, jakou to nabralo od loňské sněmovní kampaně až do dnešních dnů, stane se mi občas, že se propadnu do docela chmurné nálady.

Našel jsem si ovšem v posledních letech báječný lék. Vždy v dubnovém čísle píšeme o českých rodinných firmách. A jezdit za nimi, psát o nich, nebo si klidně jen číst jejich příběhy, to jsou úplné lázně na duši. Najednou se přede mnou objeví úplně jiná část Česka, než jakou vídám zhusta v politickém zpravodajství, v zarputilých facebookových diskusích hluchých se slepými a při cynickém poplácávání mezi „těmi, kteří vědí, jak to chodí“.

V rodinných firmách nacházím Česko, v němž jsou lidé pilní, šikovní a sebevědomí. Je na nich vidět, že je práce baví. Vědí, co chtějí a jak toho dosáhnout. Když narazí na problém, tak se nehroutí ani nečekají na tatíčka spasitele, ale snaží se ho vyřešit. Nestydí se mluvit o tom, co se jim nepovedlo, ale ani o tom, co se jim povedlo. V řadě případů se navíc dokážou prosadit na cizích trzích i u těch nejnáročnějších zákazníků.

A co je pozoruhodné, většinou jsou to také lidé osobně příjemní a dobře naladění. Je přitom jedno, jestli člověk vyrazí za strojaři na východ Čech či na Kroměřížsko, za chataři na hřebeny Krkonoš, řezníky na Valašsko nebo za zástupci dalších profesí v Čechách, Moravě a Slezsku. Všude tam člověk vidí, že dobří lidé ještě nevymřeli a že se jim naopak daří a dobře prospívají. Až budete propadat chmurám, jeďte za nimi.

O tom, že je mezi námi dobrých lidí stále dost, svědčí i jeden příběh z našeho časopisu. V minulém čísle jsme popisovali drsný případ nemocné paní Eriky, maminky malého kluka, která se jaksi nevešla státu do tabulek, a tak jí zkrátili už tak bídný invalidní důchod. Dojalo mne, jak velké množství lidí se ozvalo s nabídkou pomoci. Poděkování jim píše autor článku Martin Goffa v glose na straně 12 tištěného vydání nebo zde.

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám příjemné čtení a jaro plné pozitivních lidí. ​​​​​​​