Editorial: Pohádkový svět

O Vánocích jsem se těšíval na různé věci. Nejdříve to byly hračky a pohádky, později knížky a tenisky, a ještě o pár let později polibky a večírky po půlnoční; dnes už to jsou nejspíš zase ty pohádky. Příběhy, kde dobro vítězí nad zlem a kde hamižnost, lež a sprostota bývá trestána peklem, zatímco laskavost, upřímnost a skromnost dojde ocenění, získávají v pokročilé dospělosti nové kouzlo.

Při svém věku a povolání jsem už viděl hodně pohádek naruby. Tu, ve které drak sežral místo panny rovnou půlku království, i tu, kde nadutý panovník ke štěstí přišel. Viděl jsem, jak rozmazlená princezna zametla se slabým princem. I to, jak si drzí loupežníci hráli na ctihodné měšťany. Sledoval jsem, jak hloupí Honzové dobývali svět i jak zlý tajtrlík plival jedovaté sliny.

Takových příběhů máme kolem spoustu a pořád se odvíjejí nové. Tu šejdíři beztrestně oberou stařenku, tam se z drába, co odhodil obušek, stává panovníkův emisar. Jsou tu příběhy bezedných kapes i ďábelských převleků, falešných andělů i ukrytých čertů. Tyto příběhy vám přinášíme proto, aby nezůstaly bez povšimnutí.

Jeden by skoro propadl chmurám, že jiné než převrácené pohádky už skoro neexistují. A přece tu jsou. Příběhy lidí s dobrým srdcem a jasnou myslí. Těch, kteří umějí pomáhat druhým, i těch, kteří stále dovedou poznat, že černá je černá a bílá je bílá. I jejich příběhy vám přinášíme – proto, že dávají naději.

Díky nim se dá pořád věřit tomu, co vyprávíme svým dětem a vnoučatům před spaním: že dobro nakonec vždycky zvítězí. I když to v reálném životě někdy trochu trvá…

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám krásné svátky, hodně štěstí do nového roku a samé dobré lidi kolem.