Editorial: O hlavě a hřbetu

Andrej Babiš.

Profimedia.cz

Dopis šéfredaktora vlastnímu synovi a také čtenářům Reportéra.

Tati, a když ty volby vyhrál Babiš, to ho teď budeme muset všichni poslouchat? Ta otázka mě ráno po volební sobotě trošku zaskočila. Byla naivní a upřímná, jak odpovídá věku tazatele. V dalších dnech se mi ale znovu připomínala. To, když jsem viděl, jak se i mnozí úplně dospělí lidé chovají jako uštknutí kobrou. Proto jsem se pokusil napsat odpověď na jednu snídaňovou otázku pětiletého kluka:

Milý Adame,

neboj, nebudeme muset Babiše poslouchat, stejně jako bychom neposlouchali nikoho jiného, kdo by vyhrál ve volbách. Já ani máma jsme ho nevolili, k čemuž máme asi tak dvacet dobrých důvodů. Jiní lidé zase měli svoje důvody, proč mu dali hlas, a tak vyhrál. To ale neznamená, že se z toho budeme hroutit.

Není to král ani car, aby si mohl dělat, co se mu zlíbí. A ti, kteří se k němu jako ke králi chovají, dělají velkou chybu. Protože pak se z nich opravdu stanou poddaní a sluhové.

Taky se nestěhuje k nám domů, takže na něj nemusíme pořád myslet. Kdybychom se měli dokola jen zabývat Babišem nebo Zemanem, Okamurou, Kalouskem a bůhvíkým ještě, tak se z toho můžeme taky jednou zbláznit. Mluvit (a třeba i psát do časopisu) se o nich má hlavně tehdy, když je to důležité. A když už o nich mluvíme nebo píšeme, tak podle nejlepšího vědomí a svědomí – bez ohledu na to, jestli se jim to bude líbit, nebo ne.

Jak už dobře víš, je správné zastávat se slabších proti silnějším. A protože Babiš a jemu podobní jsou silní dost, je dobré dávat pozor, jestli někde neubližují těm, kteří tak silní nejsou. Žádné velké zastání si ale nezaslouží ti, kteří – když byli mocní a silní dříve – na slabší ve své době zvysoka kašlali. Stejně tak neplatí, že když je někdo proti nějakému lumpovi, je to automaticky slušný člověk. To by ses totiž, hochu, mohl nechat ošklivě napálit.

Ale určitě platí, že když si lidé budou dělat věci po svém, zachovají si chladnou hlavu, vlastní názor a nebudou zbytečně ohýbat hřbet, žádný Babiš ani nikdo jiný jim na ten hřbet nedokáže vylézt. Teď, ani příště.

To je tak asi všechno.

Pusu. Táta

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám hezké dny, příjemně strávený 17. listopad a pěkné čtení.

Ilustrace: Miroslav Kemel

Podpořte Reportér sdílením článku