Všechnu moc holdingu? Příliš velké riziko

Česká republika prožívá čas relativní hospodářské prosperity (která se ovšem netýká zdaleka všech) a také dobu poměrně nejistého geopolitického vývoje – a právě v takové situaci vstoupila země do volební kampaně. Přesto se hlavním tématem voleb nestaly ani ekonomické otázky, ani strategické směřování republiky na evropské či světové scéně.

Zásadním tématem bylo a je, jak velkou moc se podaří soustředit v rukách jednoho muže, který je ztělesněním „nových pořádků“, pro někoho nadějných, pro jiného hrůzostrašných.

Dovedu, myslím, porozumět motivům, s nimiž chce poměrně výrazné procento voličů předat vládu nad zemí Andreji Babišovi. Zklamání z tradiční politiky a chování jejích představitelů, víra v manažerskou zkušenost i fakt, že na politické scéně už roky neexistuje podobně dominantní osoba, jakými ve svých dobách byli (i při všech myslitelných výtkách) Klaus, Zeman, Topolánek či Paroubek, jistě hrají svou roli. Stejně jako přesvědčení, že když to v politice dosud nejelo podle našich představ, je potřeba zapřáhnout nové koně. Jsou to důvody vesměs pochopitelné, i když mě osobně by k volbě Andreje Babiše rozhodně nepřiměly. Jsem totiž přesvědčen, že rizika plynoucí ze svěření moci do Babišových rukou jsou výrazně větší. V čem tedy spočívají?

Za prvé: malý respekt k pravidlům

Podnikatelská i politická historie Andreje Babiše ukazuje, že pravidla hry, ať už psaná, či nepsaná, pro něj nikdy moc neznamenala. Ukazovalo se to už při postupném budování jeho impéria; případy Lovochemie, Aliachemu, Kosteleckých uzenin a dalších firem jsou toho důkazem. Propojování skrytého politického sponzoringu s obchodními vazbami se státem, zákulisní telefonáty a schůzky s klíčovými úředníky pro zlepšení vlastní obchodní pozice, využívání policejních kontaktů, to vše ukazuje, že pravidla mohou být v případě Andreje Babiše velice elastická.

Malým, ale dostatečně výmluvným dílkem do této mozaiky je i mnohokrát probíraný případ Farmy Čapí hnízdo. Dotace pro malé a střední firmy zkrátka podle pravidel nejsou dotacemi pro gigantické agrokomplexy, marná sláva. Babiš se ostatně k ohýbání pravidel hry i sám fakticky přiznává, když říká, že projekt přepsal na své nejbližší (je ovšem na rozdíl od vyšetřovatelů přesvědčen, že se nejednalo o čin kriminální). Do stejné kategorie pak patří třeba obcházení daně přes korunové dluhopisy, a to i v době, kdy už byl Andrej Babiš ministrem financí.

Za druhé: minimální kontrola