Vinařské obrození

Pod špunty a etiketami tuzemského vína proběhla v uplynulých letech nenápadná, ale o to výraznější revoluce. Do oboru vstoupili noví vlastníci, proměnily se technologie a zlepšily výrobní postupy, zároveň narostly i nároky zákazníků spolu s jejich ochotou za dobré víno utrácet. Zjednodušeně řečeno, moravské a české vinařství vstoupilo naplno do jedenadvacátého století.

Nástup velkých hráčů

Vinařství začalo hlavně po roce 2000 přitahovat velké investory. Peter Vajda se svou skupinou vybudoval Sonberk, agromagnát Gabriel Večeřa Nové vinařství, Jiří Kaprálek převzal Mi-

krosvín a vinařské prostory na bzeneckém zámku, pražský advokát Jaroslav Javornický se se svým Spielbergem stal před pár týdny Vinařem roku 2017. Do severočeských Třebívlic míří peníze Jana Dienstla, velkou skupinu buduje slovenský miliardář Anton Siekel, který kdysi zbohatl zejména díky Istrokapitálu. Své vinařské aktivity má v Novém Šaldorfu a na Lounsku i investor Libor Winkler a našla by se i další zajímavá a známá jména. Vůbec největším uskupením v oboru je pak skupina Bohemia Sekt, do které kromě tradičního závodu ve Starém Plzenci patří také Víno Mikulov, Habánské sklepy, Vinařství Pavlov a značka Chateau Bzenec.

Pozoruhodné je, že – nepočítáme-li skupinu Bohemia Sekt, která patří k mezinárodnímu koncernu Henkell International se sídlem v Německu – jsou mezi významnými investory do tuzemského vinařství výhradně česká a slovenská jména.

„Všimněte si, že se docela často jedná o takové investory, za kterými v jejich hlavním oboru nemůže zůstávat nic hmatatelného – jako jsou například finančníci či advokáti. A vinařství tu bude stát i za desítky, možná i stovky let,“ přibližuje možnou motivaci prezident Svazu vinařů České republiky Tibor Nyitray. Že je tato úvaha namístě, potvrzují i dva investoři, o jejichž vinařstvích se píše v dalších článcích v tomto čísle, Peter Vajda a Jan Dienstl. Ani u jednoho to nebyl jediný motiv, ale svou roli vybudování „hmatatelného“ vinařství hrálo.